VAMPÍŘI

KAPITOLA 29

Po dnu učení, plavání a brigády jsem byla unavená. Lehla jsem si do postele a snažila se usnout. „Dokážu spát i sama, nemusíš tady být," řekla jsem a otočila se na Shu, který ležel vedle mě. „Proč nemluvíš? Vždycky něco řekneš."

„To mě máš tak ráda, že chceš, abych na tebe mluvil?" otočil se na mě a usmíval se. „Tak už jsi přišla na to, že je to vlkodlak? Že by ses k němu neměla přibližovat?"

„Takže o to tady jde?" rychle jsem se posadila. „Ty žárlíš, že jsem se s ním líbala a chodila s ním? Protože jestli ne, tak jsem v koncích."

„Nežárlím," žárlí. „Nicméně pokud si zahráváš s upíry, nemůžeš být s vlkodlakem. Takže?"

Lehla jsem si na záda a povzdechla. „Jinými slovy žárlíš. Ale není na co. On má Jasmine a celá škola si nejspíš ode dneška bude myslet, že chodím s Laitem. Zabalila jsem se o deky, a otočila se k němu zády.

„Proč by si to celá škola myslela?" takže neví úplně o všem.

„To je na dlouho a já jsem moc unavená," zavřela jsem oči a snažila se usnout, ale on mě zjevně nenechá spát.

„Ještě jsi mi neřekla, co se stalo s Laitem," on si nedá pokoj.

„Shu, já se chci vyspat. Zeptej se Laita, ten tam byl taky," Shu mě naneštěstí otravoval pořád dokola, až jsem mu řekla, co se stalo a snažila se zase usnout. Nevím proč, ale vypadal naštvaně. Přitáhl si mě k sobě a já nemohla dýchat. „Proč tě to tolik vzalo? Máš přece Jessicu," nic neříkal, jenom se mračil a měl nenávist v očích. „Nemůžu dýchat, přestaň!" neposlouchal mě. Byl příliš ponořený do svých myšlenek.

„Souhlasíš s tím?" zašeptal skoro neslyšitelně a vypadalo to, že za chvíli ztratí svůj klid a někoho zabije. A já zatím být mrtvá nechtěla. „Ptal jsem se tě, jestli s tím souhlasíš."

„Pomohlo mi to, a co záleží na tom, co si kdo myslí, že?"

„NE! Není ti to jedno. Chceš jenom jednoho, nemůžeš být s nikým jiným než s ním," co to zase povídá? „Nechci, abys byla s někým jiným než se mnou!" teď už byl vykolejený až moc.

„Klídek. Není třeba se zlobit, ano?" dala jsem si ruce na jeho tváře a snažila se, aby se trochu uklidnil. Dívala jsem se mu do očí a říkala: „Všechno je v naprostém pořádku. Nic se neděje." Vypadalo to, že už se uklidnil. Už mě tolik neškrtil. Položil ruku na mou tvář, a začal mě líbat. Jeho polibek byl dlouhý a naléhavý. Jakoby to měl být náš poslední polibek. Jako bychom se už nikdy neměli vidět. Po chvíli se odtáhl a zakousl se mi do krku. „Zítra budu hodně unavená, že?" přimáčkla jsem se k němu blíž a zavřela oči. Sice mě bolelo, když mi bral krev, ale i tak jsem dokázala rychle usnout.

Probudila jsem se akorát tak včas, abych vyrazila do školy. Výroční ples na ukončení roku? Zase další slavnost pořádaná školou, aby přilákala nové studenty. Škola vyniká v mnoha ohledech, nicméně zájemců moc není. Tímhle tempem škola za chvíli nebude mít téměř žádného studenta. Za týden? To docela spěchají.

„Asuko, slyšela jsi o tom plese na ukončení roku?" zeptala se mě hned Jess, co jsem vešla do třídy. „Víš, sice bych ráda pozvala Shua, ale už mě pozval Henry a já mu nechtěla říct ne."

„To je super, Jess."

„A ty jdeš s Jeremym," oznámila mi Jess.

„Ale já tam nechci jít," namítla jsem, ale nebylo mi to nic platný.

„To máš smůlu, on už s tebou počítá," mrkla na mě a sedla si vedle Jeremyho do lavice. „Jeremy, Asuka s tebou ráda půjde."

„Vážně?" otočil se na mě. „Víš, já budu dělat hlavní občerstvení, a proto jsem chtěl pozvat někoho koho znám, aby to pochopil. Nicméně pokud nebuš chtít, nic se neděje."

„Já ráda půjdu, stejně nemám co na práci a ráda si trochu odpočinu," usmála jsem se na něj.

„A obzvlášť při úplňku bude dobrá atmosféra," zase na mě Jess mrkla a otočila se, protože do třídy vešel vyučující a hodina začala. Úplněk? Vlkodlak.