VAMPÍŘI

KAPITOLA 21

„Proč jsi tak rychle utekla, ještě jsme neskončili," dost rozzlobený.

„Shu, říkala jsem, že je to důležité a navíc nechápu, proč bych nemohla nikam chodit. Teď je odpoledne, takže za šest hodin jdu do školy. Jdu dělat oběd, co si dáš?" povede se mi odvést jeho pozornost?

„Nemám hlad, asi si dojdu do města pro nějakou oběť."

„To nemyslíš vážně. Tohle je skvělé město bez upírů, takže toho, prosím, nech. Pokud chceš krev, tak se vrať do Japonska a nech tohle město na pokoji."

Začal se zase smát, což se mi v žádném případě nelíbilo. „Netušil jsem, že tolik žárlíš. Kdybys mi to řekla dřív, mohl jsem z tebe pít už dávno. To přece chceš ne?" proč všechno vždycky pochopí nějak jinak.

„Ne nechci. Já si chci žít normální život bez upírů, ale to nemůžu, dokud jsi tady ty. Takže až budeš chtít zmizet, nebudu ti bránit."

„Ale no tak. Jenom řekni, že žárlíš a že po mě toužíš dnem i nocí. Dokonce kvůli mně nemůžeš ani spát že?"

„To sice pravda je, ale jenom protože ze mě děláš svojí hračku a já se bojím, kdy zase po mě vystartuješ. Je to spíš strach než touha." Asi mě vůbec neposlouchal, protože mě zvedl do vzduchu a nesl mě po schodech nahoru. „Co to děláš?! Okamžitě mě pust!"

Odnesl mě až do mého pokoje a hodil mě na postel. „Zase nevíš kdo je tady pán. Měl bych ti to připomenout," tohle nemůže myslet vážně.

„Co chceš dělat? Chceš mě zase svléknout nebo svázat? Nebo něco mnohem horšího?" hlas se mi klepal a on si toho zřejmě všiml. Sedl si na postel a jenom se usmíval. Nic neříkal, jenom se usmíval a začal mi hladit vnitřek stehen. „Přestaň! To přece nemůžeš!" nic. Jakoby mě ani neslyšel.

„Pořád si myslíš, že v tom není žádná touha? Že nežárlíš?"

„Proč tohle děláš? Co tím chceš dokázat? Co se tím změní? Vůbec nic. Všechno zůstane při starém," málem jsem se rozbrečela, ale udržela jsem se. 

„Hodně se toho změní. Když to řekneš, budu vysávat jenom tebe a tyhle věci budu dělat taky jenom s tebou, i když Jess by byla taky určitě skvělá."

„Nejdříve do toho taháš mě a pak ještě mojí kamarádku?! Ty jsi vážně monstrum! Nedokážeš si nikoho vážit! Mám trpělivost, ale tohle jsi přehnal! Nechápu tě a ani nechci!"

Bleskově jsem vylétla z postele a začala se připravovat do školy.

„Dneska nikam nepůjdeš. Pokud odejdeš, tvoje kamarádka bude mít velký problém," byla jsem tak naštvaná, že jsem ho nevnímala. Dneska je středa, takže jsem měla osm hodin. Čím déle budu pryč, tím to bude lepší.

Ve škole mě spolužáci přivítali dost radostně. Vypadalo to, že jsem mnoho lidem chyběla. Moje třída byla až ve třetím patře, přesněji měli jsme první hodinu matematiky v šesté učebně zprava. Měla jsem být ve třídě jaks Jess tak z Jereym a ještě Henrym. Henry pracuje v restauraci, kde budupracovat. Byl to jediný člověk na pracovišti, se kterým se dalo bavit.Naneštěstí ve stejné třídě byl Alex, můj bývalý přítel a nejlepší basketbalistana škole, a jeho nová přítelkyně Jasmine, kapitánka roztleskávaček. 

Jasmine a Alex seděli v první lavici v řadě nejblíže ke dveřím. Ve třídě je nás se mnou dvacet čtyři. Učitelka mě posadila na poslední volné místo vedle Henryho, do třetí lavice nejblíže k oknu. Přede mnou seděl Jeremy a vedle něj měla sedět Jess, která dneska nepřišla do školy. Vyděsilo mě to hlavně po tom, co řekl Shu.

Alex se na mě občas s úsměvem podíval a Jasmine mě celý den probodávala pohledem. Den skončil a já spěchala domů a doufala, že Shu nic Jess neudělal.

CHTĚLA BYCH PŘIDAT NOVOU BYTOST. VÍM, JAK BUDE VYPADAT A JEJÍ CHARAKTER, ALE NENAPADÁ MĚ ŽÁDNÁ RASA. KDYBY MĚL NĚKDO NĚJAKÝ NÁPAD, TAK NAPIŠTE. HODILO BY SE JMÉNO, POHLAVÍ A RASA. 

MIMOCHODEM DĚKUJI MOC ZA HLASY, KOMENTÁŘE A ČTENÍ. NETUŠÍM VŮBEC, JAK BYCH VÁM MĚLA PODĚKOVAT.