The Marauders- 16ka na krku [hp,FF]

4. Den ještě nekončí

 Blonďatá dívka, se ihned po obědě vydala na hodinu Studia mudlů, které s ní žádná kamarádka, dokonce ani Lily nesdílela.

Nemohla si nevšimnout pohledů, které na ní že všech stran upíraly studenti všech kolejí a po chvíli nabyla pocit, že je něco špatně.

Když dorazila k učebně přitiskla se na zeď a pokusila se splynout s davem s myšlenkou, že je to snad kvůli trestu od profesorky Přeměňování.

Její nenápadnost však trvala jen do doby, než se vedle ní opřel hnědovlasý záškodník. Dívce se zatajil dech a vrhla postranní pohled po chlapci opřenén o zeď.

"Těžký den?" zeptal se a ona se zběsile rozhlížela zjišťujíc na koho dotyčný mluví. Až když se ujistila, že v dosahu není nikdo, kdo by s ním mohl konverzovat, pochopila, že otázka byla mířená na ni.

"Těžší než si myslíš." odpověděla a doufala, že si nevšimne nervozity, kterou v ní vyvolával.

"Promiň, asi mi uniklo tvé jméno." omluvě se po ní podíval.

"Becky." dostala ze sebe blondýnka a nepatrně se začervenala.

"Moc rád tě poznávám Becky. Já jsem Remus." řekl chlapec a podával jí svou ruku, kterou ona opatrně přijala a postřásla si s ním.

Pak přišel učitel tohoto vcelku nezáživného předmětu a všichni studenti se nahrnuli do třídy, dokonce i hnědovlasý chlapec se dívce ztratil z dohledu. Vešla tedy do třídy a nechala se unášet výkladem.

Lily se rozhodla využít snad jedinou volnou hodinu ve vyučování tím, že zašla do knihovny a při té příležitosti si vypůjčila i pár knih za účelem samovzdělávání.

Když ovšem vlezla do zadní uličky s učebnicemi dějin, čekalo ji nemilé překvapení v podání Siriuse Blacka a nějaké havraspárské krásky, kteří se zrovna váleli po policích a dělali věci, které rusovláska neplánovala vidět. Otočila se s myšlenkou, že zmizí, což se jí nepovedlo, neboť z tu chvíli prořízl vzduch chlapecký hlas.

"Ahoj Evansová," řekl chlapec vesele a urovnával si zmačkané oblečení "co tě sem přivádí v tak brzkých hodinách?" zeptal se a Lily měla sto chutí se vypařit.

"Jen si vezmu jednu knihu." využila ale příležitosti a vytrhla ji zpoza havraspárského zadku, stále natisknutého na regály. Pak oboum poděkovala a spěšně vyšla z uličky a čistě pro jistotu opustila celou místnost s anonymním typem na narušitele pořádku v poslední uličce.

Zbytek vyučování proběhl klidně a studenti se těšili zaslouženého volna. Lily se s pochmurnou náladou zašila do knihovny, Becky neochotně vypracovávala esej na téma "recyklace, k čemu mudlům slouží?" a Caitlyn, kterou nenaplňovala ani jedna z těchto činností se rozhodla pro procházku po hradě.

Její procházka trvala asi do doby, než ji někdo prudce strhl do stínu postranní uličky a přitiskl ji ruku na pusu. Dívka se prudce zmítala, dokud neuslyšela školníkův hlas.

"Kde jste? Já vás stejně dostanu." a s dalšími nadávkami minul místo, na kterém viníci stáli. Dotyčný ji ještě chvilku držel, pak sevření pomalu povolil a ona se mohla otočit.

"Pottere!" zasyčela potichu "Co jste zase vyvedli?" zeptala se a přejela pohledem z jednoho chlapce na druhého.

"Někdo vytopil učebnu lektvarů, ale naše vina to nebyla!" přiznal druhý mladík.

"A koho teda?" podívala se po něm brunetka.

"Profesora Křiklana. Je strašně..." hledal správná slova James.

"Milý?" zkusila to Caitlyn.

"Jo! Není to otravné?" zapojil se znovu do rozhovoru druhý chlapec.

"Vy vytopíte učebnu, protože profesor lektvarů je milý?" nechápavě syknula dívka rozhlížejíc se po prázdné chodbě. "Bylo to čistě v zájmu školy." trefně poznamenal Sirius a ona by se za jiných okolností zasmála. Teď však jen zakroutila hlavou a vydala se od chlapců pryč.

"Tušíš, komu jsme vlastně vykecali naše provinění?" zeptal se zamračeně Sirius, když jim brunetka zmizela z dohledu.

"Nevim, ale myslím, že je to kamarádka Evansové." pokrčil druhý chlapec rameny a s tímto se vydali dál.