The Marauders- 16ka na krku [hp,FF]

16. Posezení na chodbě

V ředitelně strávili sourozenci Lupinovi přinejmenším dvě hodiny, při nichž se James vytrvale pokoušel konverzovat s Lily, která se ho pokoušela ignorovat a asi po dvaceti minutách odběhla někam pryč. James se bezmyšlenkovitě rozeběhl za ní. Sirius stál po celou tu dobu opřený o stěnu a zamračeně přemýšlel, zatímco Becky seděla na zemi, hlavu v dlaních a potichu sténala. Po chvíli se Sirius sesunul na zadek vedle ní.
"Já jen...'Je mi to líto' ti asi stačit nebude, ale chci abys věděla, že mi to opravdu líto je." řekl do tichoprázdna školní chodby.
"A já si vážně na chvíli myslela, že se mu líbím." zamumlala dívka do svých dlaní.
"Ale ty se mu líbíš, jen..." nedokončil Sirius a taky složil hlavu do dlaní.
"Celý můj život je jen samé jen." hystericky se uchechtla dívka.
"Možná by ti pomohlo, kdybych splnil svou část sázky." nadhodil chlapec a ona poprvé vzhlédla.
"Ne. Já... nechci, abys Caitlyn ublížil. Sirius Black, lamač dívčích srdcí. Za ní doufám, že jí ta láska přejde, aby nemusela pocítit to hořké zklamání." odfrkla si a tím ho překvapila. Ona mě miluje?! problesklo mu hlavou a začal se mimoděk usmívat. To mu vydrželo jen do té doby, než si plně vybavil všechna její slova.

"Ale no tak Evansová!" usmál se James, když konečně dívku dohnal.
"Teď na tebe opravdu nemám náladu Pottere!" štěkla Lily a dál pokračovala ve své cestě.
"Tak mi dej jenom patnáct sekund." prosil a stoupl si před ní tak, že jí dokonale zastavil cestu.
"Tak co chceš?" prskla na něj a pronikavě se mu dívala do očí.
"Chci ti jen říct, že asi nic ti nevyhradí ty roky, kdy jsem na tebe byl hnusný a já opravdu byl..." začal chlapec s úsměvem a Lily věděla, že na něj zírá s vyvalenýma očima, ale tohle jí nikdy dřív neřekl.
"....a taky samozřejmě vím, jaké muka to beze mě musí být." usmál se a Lily věděla, že se vše vrátilo do reality, kde je James pako a ona ho nesnáší.
Víc už slyšet nepotřebovala, otočila se a rozzuřeně odešla pryč.
James už ji nepronásledoval, ale potichu se vydal směrem k ředitelně a to, co tam uviděl ho překvapilo: Becky a Sirius seděli vedle sebe a povídali si!
Jen se nad tím pousmál a sednul si vedle Becky z druhé strany.
"Pořád nic?" zeptal se ho po chvíli ticha Sirius.
"Pořád nic brácho, ale to přijde." ujistil ho a svým způsobem i sebe James.
Pět dalších minut uteklo v naprostém a ničím nerušeném tichu.
Pak to byla tmavovlasá dívka, kdo jej narušil.
"Ahoj! Tak jak jste dopadli?" zeptala se Caitlyn s pobaveným úsměvem a její pronikavě modré oči se zaleskly touhou po dobrodružství.
"Hmm." zabručel Sirius a pohybem ruky jí nabídl, ať se posadí. Dívka nervózně sjela na podlahu vedle něj a snažila se přitom zakrýt rudé tváře. Black se mi nelíbí, znělo jí o přitom v hlavě.
Jakmile dosedla, ozval se šum křídel a do chodby vlétla za doprovodu hlasitého houkání sova a prudce zabrzdila přímo před Jamesem.
"Jaký páníček, takový mazlíček." zamumlala Caitlyn, když sova přestala hlasitě houkat a posadila se Jamesovi na rameno.
James, který vypadal, že narážku vůbec nepostřehl, si od ní převzal dopis a rozbalil ho. Chvíli bylo slyšet jen Jamesovo mumlání, než zmuchlal kus pergamenu a podal jej Siriusovi.
"Máma píše, že byla upozorněna Kratiknotem, že neustále vyrušujeme na jeho hodinách." oznámil mu James.
"Co proti nám pořád má? Vždyť jsme na jeho hodinách už asi týden nebyli." postěžoval si Sirius a pročítal zmuchlaný pergamen.
Caitlyn se neubránila zachichotání.
Pak se otevřely dveře a na chodbu vešli Adele s Remusem. Vypadali dokonale zničeně, Adele se opírala o Remuse a tiše štkala, zatímco Remus vypadal duchem nepřítomně a jeho obličej potemněl.
"Co se stalo?" chtěl vědět Sirius, který jako první zareagoval a postavil se na nohy. Remus sebou cuknul, a pak s pohledem stočeným k Becky odpověděl: "Máma umřela."

Ahojky, je tu další kapitolka, samozřejmě po strááášně dlouhé době, ale kdybych se za to měla pořád omlouvat, tak nedělám nic jiného 😂 tak mi to prosím odpusťte a samozřejmě napište, co si o průběhu a příběhů myslíte 😉