The Marauders- 16ka na krku [hp,FF]

18. Vztahy se komplikují

Jak tak Remus a Becky kráčeli bok po boku do nebelvírské věže, přibývalo mezi nimi napětí a tížilo je ticho, které jako by bylo najednou hmatatelné.
Becky se odvážila promluvit jako první.
"Proč jsi vlastně chtěl abych šla s tebou?" zeptala se tiše a sledovala Remuse, který zadumaně kráčel vedle ní.
"Já nevím." přiznal a zastavil tak prudce, že se Becky v první sekundě lekla a v druhé to nebylo o nic, neboť Remus se svezl po hradní stěně a zaraženě zíral před sebe. 'Jsi v pořádku?' bylo první, co chtěla dívka vykřiknout, ale pak pochopila. Remus byl naprosto zdravý, ale po té fyzické stránce. Po psychické ho něco nehorázně tríznilo.
"Víš co je ze všeho toho nejhorší?" zeptal se potom, co sjela vedle něj na podlahu. "Že potom všem tě pořád miluji." ta slova jí projela jak ledové ostří.
"Doufal jsem, že potom všem na to dokáži zapomenout, nebo to alespoň v sobě dusit, ale nejde to a já se za to hrozně nenávidím." přiznal a pohlédl na ni. Mezi jejími blonďatými kadeřemi spatřil dvě šedivá očka, která ho chvíli pozorně sledovala, a pak promluvila.
"Co je špatného na lásce?" zeptala se šeptem.
"Ta moc, kterou nad tebou ten druhý má."
"Bojíš se, že bych nad tebou měla moc velkou moc?" vydechla nevěřícně.
"Ne, bojím se, že já bych ji měl nad tebou." řekl a soustavně ji pohled oplácel. Nejdříve sklonila hlavu a zhluboka se nadechla. Pak se mu podívala do očí.
"Nikdy bych nevěřila, že můžeš být sobec, Remusi Lupine, ale tys mi dokázal, že i ty jsi zkažený." řekla, než se zvedla a s očima napůl zalitými slzami utekla.

"Jamesi, myslím, že mám problém."
"Jenom jeden?" zeptal se nevěřícně James svého nejlepšího kamaráda. Sirius se zamyslel, než odpověděl.
"Čistě teoreticky je těch problémů víc." přiznal, "Ale tohle je opravdu velký problém!"
"Větší než, že uháníš holku přes pět let a ona po tobě ani nevzdechne? Nemyslím si." zapojil se do rozhovoru Frank, který právě křižoval chodbu.
"Kušuj." zamračil se James a nechal chlapce odběhnout. "Tak co tě trápí, kamaráde?"
"Jde o Caitlyn Mitchell. Myslím, že se do mě bláznivě zamilovala." řekl Sirius a dramaticky si přiložil ruku k čelu.
"Hmm, nemyslím si." zavrtěl James ledabyle hlavou, když omrknul Caitlyn, která si o pár lidí dál prodírala cestu davem. "A kdyby, tak není to jedno? Byla do tebe bláznivě zamilovaná spousta děvčat a nikdy ti to nevadilo." připomněl mu James a sledoval Lily, jak nějakému druhákovi vytrhuje z ruky bombu hnojůvku a bezděčně se pousmál.

Byla to právě knihovna, kde Caitlyn našla svoji brečící kamarádku.
"Co stalo, zlato?" zeptala se a přisedla si vedle ní.
"Měla jsi pravdu. Všichni kluci jsou stejní šmejdi." zaštkala Becky s hlavou v klíně.
"Pozor na slovník, mladá dámo." napomenula Caitlyn kamarádku, kterou v životě neslyšela vypustit jediné vulgární slovo. "Remus?" zeptala se pak a ani nemusela čekat na odpověď, aby kamarádku obejmula.
"Možná jsem se v té době pletla. Možná nejsou všichni kluci tak zkažení, jak jsem si myslela." přiznala brunetka a rukou si projela vlasy. "A já ti to dokážu, slibuju." dodala ještě.

"Těžký den, Evansová?"
"Teď už ano." zavrčela dívka, když se před ní zjevil James Potter.
"Počkej, chtěl jsem se jen zeptat, kdy bude to první kolo toho turnaje, či co." zastavil ji James a vystavil se tak jejímu vražednému pohledu.
"Měl by ses připravit." bylo jediné, co z ní dostal, než se mu vysmýkla a zmizela mu z dohledu.

O necelé čtyři hodiny později stála tato nesourodá skupinka u Zapovězeného lesa obklopena ostatními studenty a měřila se pohledem s druhým týmem.

Ahojky, tady máte jednu spíše emocionální kapitolku a já slibuji, že příští se posuneme trošku dějově 😉 užijte si čtení a komenty i votes potěší 😃