The Marauders- 16ka na krku [hp,FF]

19. Přiznání

Ahojky, hlásím, že jsem vstala z mrtvých a přináším vám další kapitolku. Děkuju všem, co se mnou vydrželi až sem a doufám, že vydržíte i nadále. Ať se líbí 😉

Remus seděl na parapetu jednoho z bradavických oken. Chodby byly v tuto večerní hodinu tiché, jen z Velké síně se ozývaly zvuky slavnostního večírku konaného na počest jejich výhry.
Náměsíčník pozoroval, jak se za okny snášejí k zemi sněhové vločky a jeho úhlavní nepřítel, měsíc, září v celé své kráse.
Zítra, pomyslel si chlapec a opřel se čelem o kolena.
"Tady jsi, Reme, všude jsem tě hledala." ozval se (po dlouhé době) šťastný Adelin hlas.
"Ale ne." zamumlala, když uviděla jeho zmučený výraz. "Kde jsou kluci?"
"Sirius řekl, že vypadám hrozně a potřebuji panáka, a pak odběhl někam pryč, zatímco James uviděl Lily, a tak řekl, že se za chvíli vrátí..." dokončil Remus neurčitě.
Dívka k němu přistoupila a chytila ho za ruku: "Co se stalo? Je to kvůli mámě? Nebo kvůli zítřku?" zeptala se a s obavou se zahleděla na měsíc.
"Adele, jsem zkažený?"
"Cože? Děláš si srandu, Remusi?" zeptala se a jemu neuniklo, že použila jeho celé jméno. "Ty nejsi zkažený. Nevím čím to je ani jak je to možné, ale jsi ten nejupřímnější a nejhodnější kluk, jakého znám." řekla a oči se jí zalily slzami. "A někdy jsem naštvaná sama na sebe, že jsem tvoje sestra, protože jsi tak milý a já si neumím představit, že mi tě jednou nějaká dívka ukradne, nebo že vyrostu a už nebudu tvoje 'malá sestřička'."
"Adele," řekl Remus a sedl si tak, aby se jí mohl dívat do očí. "ty vždycky budeš moje malá sestřička a kdybych měl nakrásně holek, tak sestru mám jenom jednu a vždycky tu pro tebe budu."
Adele kývla na znamení, že chápe, otřela si slzy, které jí stékaly po tvářích, a pak s mírným úsměvem řekla: "Zpátky k tobě. Co tě teda doopravdy trápí?"
"Jde o jednu dívku." řekl a zčervenal.
"Jednu z těch 'nakrásně holek' nebo nějakou výjimečnou?" zeptala a on zčervenal ještě víc.
"Takže výjimečnou." konstatovala. "V čem je problém?"
"Řekl bych, že v tom, že si ta dívka myslí, že jsem zkažený a sobec."
"A proč si to myslí?"
"Protože jsem jí dal pádný důvod si to myslet." odpověděl a svraštil čelo.
"A nemyslíš, že je čas na plán Z?" zeptala se a nadzvedla obočí.
"Já..." řekl s obavami v hlase.
"Jestli je ta dívka výjimečná, tak to pochopí. Buď upřímný." dořekla ve chvíli, kdy se z chodby ozvaly kroky.
"Jeden panák už se nese." řekl Sirius a vrazil mu do ruky flašku ohnivé whisky.
Remus se poprvé v životě podíval na flašku ve své ruce a bez zaváhání si přiložil hrdlo láhve k ústům. A stejně rychle jak se napil, tak vyprskl obsah svých úst před sebe a zakuckal se.
"Co to je?" zeptal se znechuceně. Sirius, kterého jeho konání překvapilo, se teď upřímně rozesmál.
To už se z chodby za jejich zády ozval známý hlas: "Co tu u Merlinových vousů děláte? Máte být na párty! Je to naše oslava a...," Caitlyn se na chvíli zarazila, než odhodlaně dodala "navíc je tam bez vás hrozná nuda."
Sirius se nebezpečně zasmál: "Na oslavách se ale tancuje." pronesl nevinně.
"Kam tím míříš, Blacku?" nedala se brunetka.
"Bylo by neslušné teď odmítnout tanec od takového gentlemana jako jsem já, že?" zavolal Sirius a pokusil se dohnat dívku, která již vycítila, o co chlapci jde a dala se na ústup.
"Jeden tanec!" bylo ještě slyšet, než dívka i chlapec zmizeli z dohledu.
"Tak pojď." pobídla Adele svého bratra a natáhla ruku k láhvi "A tohle si vezmu."
Remus se zamračil a ucukl: "To víš, že jo. Dám flašku alkoholu do ruky své mladší sestře..." a s tím vstal a odhodlaně zamířil chodbou pryč.
Ten sarkasmus, pomyslela si Adele a vydala se do Velké síně.
Byla to první zimní noc, z Velké síně se ozývaly zvuky vydařeného večírku, Siriusovi se zázračně podařilo přemluvit Caitlyn k jednomu "nezávaznému tanci" (jak to chlapec nazval) a James stál v rohu místnosti s kelímkem toho rozhodně alkoholem neřízlého punče a sledoval dívku svých snů, jak si povídá s nějakým havraspárským studentem. Dokonce i někteří zmijozelští studenti se dokázali slušně bavit a Adele si povídala s Alice a Frankem, který se naoko snažil předstírat správné plnění svých prefektských povinností a sem tam někoho napomenul, ale ani on nechtěl kazit dobrou náladu, která tu všeobecně panovala.
Někdo se ale přece jenom cítil na oslavě nesvůj, a tak jí ani nevadilo, když ji chlapec požádal o chvíli jejího času. Teď oba stáli na chodbě a chlapec se svěřoval dívce s věcí, kterou ještě nikdy nikomu svévolně neřekl a doufal, že ona to pochopí a ona pochopila.