The Marauders- 16ka na krku [hp,FF]

10. "Šprechtíš německy?"

Všichni záškodníci se odpoledne zcela záměrně sešli na břehu jezera. Jednak proto, že měli volný čas a jednak proto, že potřebovali Rema nerušeně přemluvit, aby za ně udělal úkoly. Jelikož se jim druhý bod nepovedl, seděli a povídali si.

Pak Black zpozorněl, neboť zpozoroval krásnou, vysokou dívku, která by se dala považovat spíš za modelku, než studentku Bradavic.

"Ta není od nás, že ne?" zeptal se a už si to mířil k dívce. Ostatní chlapci se vydali za ním.

"Ahoj." zkusil na ní promluvit James, ale dívka se po něm jen zmateně ohlédla.

"Dú jú spík ingliš?" zkusil to znovu, ale bez přízvuku to znělo dost vtipně a dívka ho teď pobaveně sledovala.

"Šprechtíš německy?" zkusil to do třetice, to už dívka smích neudržela.

"No tak, mluvíte ještě nějakým jiným jazykem?" zeptal se James svých kamarádů.

"No, jestli myslíš mluvit tak, jak ty mluvíš německy, tak ovládám skoro všechny jazyky." odpověděl Remus suše a Sirius se zasmál.

"Hmm." ušklíbl se James a snažil se vymyslet jinou větu.

"Hablas espaňol?" zeptal se Sirius a dívka je pohrdavě sjela pohledem.

"Srrašška." vypadlo z ní a aniž by se ohlédla, vydala se pryč.

"Myslím, že mluvila francouzky." poznamenal Remus.

"Máš výborný postřeh." zareagoval Sirius ironicky, a tak všichni za doprovodu hlasitého smíchu vydali k hradu.

Profesor Brumbál se chystal něco říct, když se otevřeli dveře a dovnitř si to vesele nakráčeli dva černovlasí chlapci. Když si ředitel odkašlal a oni pochopili, že by se měli urychleně usadit, tak za doprovodu všelijakých zvuků našli místo, kde seděli jejich přátelé a posadili se. Místností zavládlo tíživé ticho. Nestávalo se často, že by profesor chtěl pronést řeč dvakrát v prvním týdnu školy.

"Vážení studenti, je mi potěšením vám oznámit, že tento rok se ředitelé rozhodli uspořádat týmové klání mezi kouzelnickými školami. Před prvním kolem, jímž je kolo školní, vyberou profesoři žáky šestých a sedmých ročníků, kteří se jako osmičlenné týmy utkají proti sobě. V dalších kolech už se mezi sebou utkají školy. Věřte, že o tom, kdo bude reprezentovat naší školu budete průběžně informováni. Děkuji, teď už se můžete najíst." dořekl profesor a žáci se za doprovodu hlasitého rozhovoru pustili do jídla.

"Hmm a všechnu zábavu odnesete vy." postěžovala si Adele s plnou pusou bramborový kaše.

"Chudinko." řekl Sirius ironicky a sledoval, jak jí kaše stéka po bradě.

"Spíš čuně." oponoval svělovlasý chlapec s bledým obličejem zabořeným v dlaních.

"Neboj, určitě to bude nuda." přesvědčoval dívku James, ale bylo vidět, že tomu sám nevěří.

"Ten famfrpálový nábor budu dělat tuhle sobotu. Potřebuju brankáře a oba odrážeče." oznámil večer James kamarádovi, který zrovna seděl nad úkolem z Přeměňování.

"Dobře, informuji o tom Lily a vyvěsíme to ve Společenské místnosti." řekl Remus svým diplomatickým hlasem, který si schovával na roli prefekta.

"Bude se vůbc letos hrát, když je to klání?" připojil se k nim Sirius přicházejíc do místnosti.

"To doufám." zamračil se James a brýle mu sjely až na špičku nosu.

"Můžu se zeptat primusky." odtrhl chlapec znepokojený vyrušením oči od úkolu.

"To by bylo super a jo, už tě necháme." stáhl se James, který vycítil kamarádovo rozrušení a s úsměvem zamířil pro své koště.

"Neříkej mi, že jdeš létat, vždyť venku je úplná tma." mračil se Sirius a sledoval, jak se jeho kamarád obléká a vytahuje koště.

"Nedělej, že tě to znepokojuje, když vím, že ne, vezmi koště a vyrážíme." řekl chlapec a sledoval, jak se Siriusovi roztáhly koutky do širokého úsměvu.

"Už jsem se bál, že to neřekneš." odpověděl a hodil přes sebe bundu, pak se oba nepozorovaně proplížili skrz obraz buclaté dámy a zmizely v měsíčním svitu.

Ahojky :) kratší kapitolka psaná v letadle z Londýna je na světě! Rozhodně chci znát váš názor!