The Marauders- 16ka na krku [hp,FF]

20. Párty ještě nekončí

Becky seděla na okraji astronomické věže. Byl chladný zimní večer a její blonďaté kadeře vlály ve větru.
"Neměli bychom se vrátit na večírek?" zeptal se Remus, který seděl kousek vedle ní a nejistě se opíral o jeden ze sloupů.
"Myslíš?" zeptala se a plaše se usmála. Chlapec nepatrně zavrtěl hlavou a znejistěl ještě víc, když se k němu dívka přisunula a opatrně, jako by se chtěla ujistit, že smí, se o něj opřela.
"Tvé mámy je mi moc líto, Remusi." zašeptala.
"Alespoň už se netrápí." poznamenal chlapec, ale bylo poznat, že její ztrátou stále trpí.
"A taky se omlouvám za tu scénu, co jsem ti ztropila. Já taková nejsem, vlastně nevím, co to do mě vjelo a kdybych jen věděla..." nedořekla.
Chlapec se k ní nesměle přivinul: "Becky, už teď ohrožuji moc životů svých blízkých. Nemohl bych riskovat ten tvůj." S tím se od dívky pomalu odtáhl a zamířil pryč. Cestou ještě mohl poslouchat svoje zběsile bijící srdce.

Remus dorazil ke dveřím do Velké síně přesně ve chvíli, kdy se z ní vytrácely poslední zbytky studentstva. Jako poslední z ní vyšli Sirius a James a nepatrně se chichotali.
"Tak to teda prrr. Co jste zase vyvedli?" připojil se k nim Remus cestou do Nebelvírské věže.
"Pamatuješ, jak jsi nám tuhle uvařil ten zvětšovací lektvar?" zeptal se Sirius a James se ušklíbl. "Řekněme jen, že zmijozelská kolej bude mít dnes opravdu krušnou noc."

Dívky dorazily do svého pokoje chvíli před jedenáctou. Byly unavené, ale přesto překvapivě veselé.
"Takže se ti Sirius opravdu líbí, co?" popíchla Lily brunetku.
"Black se mi nelíbí!" zopakovala Caitlyn už snad po sté tenhle rok, ale neubránila se začervenání. Lily se zasmála a počastovala Beckynu postel ustaraným výrazem.
"Víš co?" rozzářila se Caitlyn, která jen tak tak stačila dosednout na postel. "Párty ještě nekončí." řekla a šibalsky se usmála.
"V žádném případě, Caitlyn Mitchellová! Jsem prefekt a možná tě to překvapí, ale té role si opravdu vážím."
"No nepovídej. Kdo by to byl řekl." přitočila dívka očima a vydala se ke dveřím.
"Caitlyn!" vykřikla rudovláska a vyběhla do Společenské místnosti ve chvíli, kdy ze dveří naproti vycházela dvojice studentů.
"Zkusila jsi někdy Evansové vysvětlit, že když se chce člověk nenápadně vyplížit, tak by měl být nenápadný?" rýpnul si Sirius a postavil se brunetce do cesty.
"To mi říkat nemusí. Učím se rychle." bránila se Lily, nervózní z té špatnosti, co tu vyvádějí.
"Spíš mě obvykle neposlouchá." přeložila její slova Caitlyn a se zdviženou hlavou prošla kolem dvou černovlasých chlapců.
"Mitchellová?" vyhrkl ještě Black, když dívka prolézala k obrazu Buclaté dámy.
"Počkej." štěkla Lily, která vyčetla z očí obou chlapců znepokojení. Dívka otevřela obraz a vyvřískla.
"U Merlinových vousů, to jsem tak děsivá?" zeptala se Adele, která se opírala o obraz a s otevřením spadla přímo brunetce do klína.
James se zamračil: "Připomeň mi, že ti mám vysvětlit, že máš chodit na tréninky včas A že nemáš řvát uprostřed noci, protože to má od nenápadnosti daleko."
"Hlavně, že ty jsi nenápadný jak liška v bazénu." zamumlala Lily.
"Vypadá to, kamarádi, že dnes je neplecha ukončena." ušklíbla se Adele.

Ahojky, jsem zpět a protože jsem dlouho nebyla aktivní, tak bych vám to ráda vynahradila a napadl mě ASK POSTAV 😝😁 Kdybyste se chtěli zapojit, tak napište do komentáře postavu a na co se jí chcete zeptat. Když budete aktivní, tak o tom vydám jednu kapitolu ❤ kdyby na to přišlo, odpovím i na otázky ohledně mě. Snad se vám dnešní kapitolka líbila 😍😄