Ann:
Seděla jsem u zmijozelského stolu ve Velké síni a pozorovala učitelský stůl. Na místě, kde měl sedět profesor Obrany proti černé magii, seděla nějaká růžová ropucha. Z jejího růžového kostýmku a toho čepečku se mi chtělo zvracet. Třešničkou nechutnosti byl její přeslazený a hlavně falešný úsměv.
Probudilo mě až jídlo, jež se objevilo na stole přede mnou.
Nabrala jsem si malou porci salátu a pustila se do jídla. Po těch sladkostech ve vlaku jsem si chtěla dát něco lehčího.
Najednou se z hlavního chodu staly dezerty. Natáhla jsem se a vzala si kousek jahodového koláče.
I dezerty po chvíli zmizely, takže stoly byly opět krásně čisté. Brumbál vstal od svého stolu a stoupl si k řečnickému pultu.
,,Vítám vás všechny v novém školním roce. Pro některé je to první a pro některé poslední ročník. První ročníky bych chtěl upozornit, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán a měli by si to uvědomit i někteří starší studenti," odmlčel se a zabloudil k nebelvírskému stolu. Podívala jsem se tam taky a spatřila, jak se dvojčata Weasleyova a Lee Jordan ušklíbli.
,,Dále mě pan Filch požádal, abych vám připomenul, že čáry a kouzla jsou na chodbách zakázány, stejně jako mnoho dalších věcí. Celý seznam si můžete přečíst na dveřích jeho kanceláře.
V tomto školním roce také došlo ke změnám v profesorském sboru. Vítám zpět profesorku Červotočkovou, která převezme hodiny Péče o kouzelné tvory. Také tu vítám novou profesorku Obrany proti černé magii, Dolores Umbridgeovou." Síní se rozlehl potlesk, který ovšem nebyl nijak nadšený. Spíše zdvořilý.,,Konkurzní zkoušky pro výběr do kolejních družstev se budou konat.." nedokončil Brumbál, protože byl přerušen. Všichni jsme se, včetně jeho samotného, překvapeně podívali na profesorku Umbridgeovou.
,,Ehm, ehm..." znovu si odkašlala a od profesorského stolu přešla před něj. Nikdo z nových učitelů se neodvážil skočit Albusovi Brumbálovi do řeči. Prostě neví, jak to tady chodí.
,,Děkuji vám, pane řediteli, za vlídná slova na uvítanou," odmlčela se. Bylo to ještě horší, než jsem čekala. Nejenže vypadala jako přerostlá barbie a ropucha zároveň, ale i hlas měla jako žába. Chtělo se mi z ní zvracet a zajisté jsem nebyla sama.
,,Je to báječné, být zase zpátky v Bradavicích. Hrozně se těším, až se s vámi všemi poznám. Věřím, že se z nás stanou velmi dobří přátelé..." dál jsem neposlouchala. Pořád jsem musela přemýšlet nad tím, jak opravdu zemřela máma. Co když mi teta lhala a otec mluvil pravdu? Proč by mi ale lhala? Aby si zajistila, že ho budu nenávidět?
Z myšlenek mě vyrušil někdo, kdo mi poklepal na rameno. Otočila jsem hlavu a spatřila Draca.,,Děje se něco?" zeptala jsem se a pousmála se.
,,Máme jít na koleje," vysvětlil. Podívala jsem se a od nebelvírského odcházela Mia s Ronem a prváky.
,,Neměl bys taky odvádět prváky?" zeptala jsem a kývla hlavou ke zmijozelským prvákům.
,,Jo," přitakal a podíval se na Pansy.
,,Počkám na tebe ve společence," usmála jsem se a společně s Blaisem jsem zamířila do zmijozelské společenky. Tam jsem si sedla na sedačku ke krbu a čekala.
Po chvíli do místnosti vešel Draco s Pansy po boku a za nimi šli prváci. Narozdíl od většiny, tihle nevypadali nijak vyděšeně. Skoro polovina z nich se tvářila sebevědomě a zákeřně. Zvedla jsem se a přešla k Dracovi.
,,....tady budete trávit většinu svého času. Budete se zde učit, relaxovat a podobně. Taky zde probíhají akce, když třeba vyhrajeme zápas nebo něco jiného," vysvětloval. Pak se otočil na mě, stejně jako prváci.
Několika z nich povadly úsměvy a sebevědomé výrazy.
,,Ty jsi opravdu dcera Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit?" zeptala se jedna holčička s blonďatými vlásky a hnědýma očima.
,,Jo. Jsem dcera Voldemorta." Při vyslovení jeho jména polovina sebou trhla. Protočila jsem nad tím oči.
,,A opravdu se ti mění oči podle nálad?" Další otázka, tentokrát od kluka vedle ní.
,,Jo," přitakala jsem a pousmála se.
,,To musí být super," ozvala se holčička s černými vlasy. Vypadala jako kopie Pansy.
,,Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se mile.
,,Clair Parkinsonová," odpověděla a střelila pohledem k Pansy.
,,Pansy sestra?" ujišťovala jsem se. Přikývla.
,,Takže Clair. Není to tak super. Každý hned pozná, že s tebou není něco v pořádku. Sice je tím i můžeš varovat, že jsi naštvaná, ale jiné emoce tě mohou prozradit. Třeba strach. Můžeš říkat co chceš, ale tvé oči nelžou," vyvrátila jsem její tvrzení. Clair jen pokývala hlavou.
,,Opravdu jsi málem zabila jednu studentku?" zeptal se jeden kluk.
,,Jo, ale kdyby si nezačala, tak by k ničemu nedošlo. Vyprovokovala mě a zaútočila, přestože mi před tím sebrala hůlku. Nebýt umění bezhůlkové magie, tak bych se neubránila," vysvětlila jsem. Několik prváků teď vypadalo vystrašeně a ani jsem se jim nemohla divit.
,,Tak jo. Pokračujeme dál," zavelel Draco a zamířil ke schodům do ložnic. Dál už jsem neslyšela, protože jsem si šla sednout zpátky za Blaisem.
,,Na co se ptali?" zajímal se.
,,Jestli jsem vážně jeho dcera, jestli se mi vážně mění oči, a jestli jsem opravdu málem zabila Marietu." odpověděla jsem a povzdechla si. Blaise se uchechtl.
,,Tobě to přijde vtipné, ale kdybys byl na mém místě, tak by nebylo," zpražila jsem ho pohledem. V tu chvíli si k nám přisedla Pansy s Dracem.
,,Nevěděla jsem, že máš sestru," poznamenala jsem a podívala se na ni.
,,Nikdy ses neptala a na rodinu nepřišla řeč," pokrčila rameny. To byla pravda. Jelikož jsem se o rodině nerada bavila, tak jsem se na ni neptala nikoho jiného.
,,Jsem unavená. Půjdu spát. Dobrou." Naklonila jsem se a dala mu pusu.
,,Ahoj," odzdravili všichni. Zvedla jsem se a zamířila na pokoj.
Rychle jsem se osprchovala, vyklidila si oblečení do skříně a zalezla do postele. Cesta vlakem mě vždy vyčerpala, přestože jsme jen seděli. Ještě jsem si zatáhla závěsy a zakryla se peřinou.
Po pár vteřinách jsem byla vtažena do říše snů.
• To je překvapení,co? :D
• doufám,že se vám krátká kapitola líbila :)
• Byla sice o ničem,ale takové být musí :D
• v další se všichni seznámí s Dolores "růžovou pizdou" Umbridgeovou :D
• Jinak vám přeji Šťastný Nový Rok! :3 :)
• POKUD JSTE NEČETLI,TAK SI PŘEČTERE ZPRÁVU NA MÉM PROFILU,KTEROU JSEM NAPSALA :) JE TAM DŮLEŽITÉ INFO
• díky za všechny votes&comments&reads
• mám vás ráda :*Nikky
ČTEŠ
Annabeth Raddle II. - druhý rok v Bradavicích
FanfictionAnnabeth se po návratu ze školy těší jenom na to, až zase uvidí své přátele. Nejenže má zakázané opouštět pozemek, na němž stojí jejich dům, nakonec je i s Lucindou nucena opustit bezpečí domu a ukrýt se na samotném hlavním štábu Fénixova řádu. Kon...