Annabeth Raddle II. - druhý rok v Bradavicích

19. Po uši v učebnicích

Annabeth:

Měsíce ubíhaly rychle. Od útěku Brumbála to byly už tři měsíce. Umrbidgeová přitvrdila. Dovolila Filchovi trestat studenty podle jeho libosti, což většinou bylo věšení hlavou dolů ve sklepení za kotníky nebo palce u nohou. 

Celá Brumbálova armáda musela ve Velké síni pod dozorem té ropuchy psát větu, která se nám pak vryla do kůže. Mě a Harrymu ponechala Nemám vykládat lži za to, jak jsme bránili Brumbála. Ostatní psali větu Nemám porušovat školní řád. 

Opisování se však nevyhnuli i někteří jiní studenti, kteří si vysloužili trest. Většina profesorů se zmírnila a dávala úkoly navíc, aby nemuseli dávat trest. Ona si to totiž ředitelka ráda přebírala. Dokonce i Snape, který byl výhradně na její straně, se zmírnil, zato dával víc pohlavků v hodině. Tomu jsem se naštěstí vyhnula.

Schůze skončily nejen kvůli bezpečnosti, ale ani jsme neměli kde cvičit. Umbridgeová nás sledovala snad na každém kroku. Proto jsme se s Dracem přestali tak často stýkat. Měli jsme obavy, že kdyby nás viděla vcházet do Komnaty, udělala by z toho hroznou scénu. Štvalo mě to a to hodně. 

Nálada se projevila i na mých očích. Většinou byly zbarveny do černo zelena. Jednou mě za změnu očí ta ropucha dokonce seřvala. To už jsem nevydržela a začala na ni křičet, že za to nemůžu, protože je to díky černé magii v mé krvi. Dostala jsem dva týdny školního trestu opisování stále té samé věty Nemám vykládat lži. 

Už jsem byla přesvědčena, že se to nikdy nezahojí. To mi řekla i Pomfreyová, když mi to nechtělo po posledním opisování přestat krvácet a já tak musela na ošetřovnu, kam mě Pansy přes mé protesty násilím dotáhla. Dala mi na to mastičku, aby to přestalo krvácet, ale už navždy to budu mít na ruce. 

Ten večer se mi do snu zase vkradl otec. Stálo hodně přesvědčování, aby ji nenechal zabít. Hrozně zuřil a nakonec si to vybil na nějakém Smrtijedovi. To mi zase řekl Harry. On měl, na rozdíl od mých celkem příjemných setkání s otcem, noční můry, kdy viděl na některá setkání Smrtijedů. 

Proto se taky učil u Snapea nitrobranu, stejně jako já minulý rok. To však přestalo, když nahlédl do profesorovi myslánky a uviděl jeho vzpomínky na školní léta. 

Čas zkoušek NKÚ se nenávratně blížil. Hermiona nás nutila, abychom se učili, jako bychom v učebnicích neleželi až po uši. Denně jsem chodila do knihovny a do pozdních hodin psala úkoly nebo si procházela poznámky z hodin. Štěstí bylo, že se testy nesestavovali v Bradavicích, jako ty normální, ale na ministerstvu. Několik zástupců z onoho oddělení nás mělo dojít přezkoušet i z praktické části. 

Jenom díky tomu jsem měla jistotu, že tam nebude nic, z čeho by mě chtěla ropucha nachytat a následně vyhodit za nesplněné zkoušky a neprojítí do dalšího ročníku. 

Byla neděle odpoledne a já seděla v knihovně nad poznámkami z dějin. Bohužel sama. Pansy byla na nějaké informační schůzi s vyšetřovatelským sborem. Hermiona, Ron a Harry vyrazili do Prasinek, že jim došly zásoby sladkého, brků a pergamenů. Jedinou živou společnost mi dělala Cerna, která se mi omotala kolem krku, abych ji nechtěně nepřimáčkla ke stolu, kdybych položila ruku, a spala. 

Když jsem se učívala sama, sedávala jsem si vždy do zadní části knihovny, kam moc lidí nechodilo. Taky byla blízko oddělení s omezeným přístupem. Vzpomněla jsem si, jak jsem tam na začátku čtvrtého ročníku šla a musela Snapeovi vymazat vzpomínku na to, že mě tam viděl.