Annabeth Raddle II. - druhý rok v Bradavicích

23. Odbor záhad

Znovu připomínám, že to bude míchanice :D 

Annabeth:

Harry nás navigoval k postrannímu vchodu na ministerstvo. Testrály jsme nechali tam a výtahem sjeli dolů.

Překvapilo mě, že bylo všude prázdno. Nikde nikdo. Bylo přece teprve pět hodin odpoledne, tak kde jsou všichni?

Přešli jsme hlavní halu ministerstva, kolem fontány s čarodějkou, kentaurem a skřetem, rovnou k výtahům.

Harry zmáčkl tlačítko 9, načež se výtah s rachocením rozjel. Začínala ve mě bublat nervozita. Co když to byl jen trik?

,,Ví vůbec někdo, jak se dostaneme k těm koulím?" zeptala jsem se a podívala se na Harryho. Ten se podrbal na zátylku.

,,Vedou tam černé dveře," odpověděl. Nastalo ticho. Najednou výtah zastavil a mříže se s rachocením odtáhly.

,,Odbor záhad," oznámil nám ženský hlas. Obezřetně jsem vystoupila z výtahu a vytáhla si hůlku. Měla jsem s ní větší jistotu. Louče s ohněm vrhaly stíny na zem. Několikrát jsem se ohlédla, protože jsem si myslela, že tu je ještě někdo další, než my. 

Došli jsme k černým dveřím. Pamatovala jsem si je z toho snu, kdy napadli Ronova taťku. Harry vzal za kliku a vešel dovnitř, v závěsu mi ostatní.

Ocitli jsme se v kruhové místnosti. Po stranách byly další dveře, všechny černé se zlatými klikami.

,,Co teď?" ozvala se Ginny. 

,,Musíme najít ty správné dveře," odpověděl Harry. 

,,Můžeme zkusit tyhle," řekla jsem a rozešla se k nim. Stěny se však začaly otáčet. Trvalo to několik vteřin, přesto jsem pak před očima měla jen mihotající se světla. 

,,Co to sakra bylo?" hlesl Ron.

,,Nejspíš nás to mělo zmást, kterými dveřmi jsme došli," řekla Hermiona. 

,,Musíme si pohnout. Zkusíme tyhle," připomněl nám Harry a rozešel se směrem ke dveřím, které byly naproti němu. Otevřel ony dveře a my vešli dovnitř. 

Místnost byla tmavá a ze stropu se na zlatých řetězech snášely lampy, které místnost osvětlovaly. 

Uprostřed místnosti byla postavena velká nádrž s tmavou tekutinou. Když jsem přišla blíž, spatřila jsem, že v tom něco plave. Ovšem, to co v tom bylo, mi vyrazilo dech.

,,To jsou mozky?" zašeptala jsem a upřeně se dívala na mozky plavající v kádi. 

,,Zajímalo by mě, co s nimi na ministerstvu dělají," řekla Hermiona.

,,Měli bychom jít. Tohle není ono," namítl Harry a vydal se ven. 

Když jsme vešli zpět do kruhové místnosti, Hermiona vytáhla hůlku a na dveře vedoucí k mozkům udělala velké ohnivé X.

,,Musíme vědět, do kterých dveří už chodit nemáme," vysvětlila své počínání a otočila se na nás. V tu chvíli se stěny zase daly do pohybu. Netrvalo dlouho a zase se zastavily. Dveře, které byly předtím naproti Harrymu, teď byly po jeho levém boku. 

Aniž by něco řekl, Harry se vydal do dalších dveří. Tentokrát jsme se objevili v podivné místnosti. Kamenné lavice se v řadách svažovaly dolů a tvořily tak vyhloubeninu v zemi. Úplně dole uprostřed byl kamenný oblouk s podivně průhledným středem. 

Sešla jsem trochu blíž a pozorně si prohlížela oblouk. Připadalo mi, jako bych z něj něco slyšela. Sešla jsem až k němu a stanula naproti němu. Nebyla jsem však jediná. Harry i Lenka se ke mně připojili.