Annabeth Raddle II. - druhý rok v Bradavicích

1. Hlavní štáb

Annabeth poklidně seděla na terase a pozorovala západ slunce. Léto bylo kousek před svou polovinou, což pro ni znamenalo, že se za pár týdnů vrátí zase do školy.

Nemohla se dočkat, kamarádi jí šíleně chyběli. S několika se už zítra sice uvidí, ale nebude mezi nimi Draco, Pansy ani Blaise.

Draco jí chyběl ze všech nejvíc, ačkoliv si dopisovali téměř denně. Chyběla jí jeho náruč a pevné objetí.

Ve chvíli, kdy na něj pomyslela, se u ní objevila Sophie s dopisem. Nemohl být od nikoho jiného, protože Sophie výhradně využívali s Dracem na dopisování.

S úsměvem si si jej vzala a otevřela.

Drahá Ann,

sice to píšu v každém dopise, ale moc mi chybíš. Už jen chvíli a znovu se uvidíme.

Původně jsem ti nechtěl nic říkat, abych ti nepřidělával starosti, ale máš právo to vědět. Navíc jsme si slíbili, že mezi sebou nebudeme mít žádné tajnosti.

Tvůj otec se usadil v našem domě a shromažďuje Smrtijedy. Nejsem sice povinný chodit na schůzky (bojím se, aby to nebylo jen tohle léto), ale i tak je v domě cítit jeho přítomnost.

Nikomu to ale prosím neříkej, moji rodiče by z toho měli problémy. Vím, co si asi myslíš o mém otci, ale matka je nevinná a nemůže za to. Jistě by ji odsoudili, ačkoliv na tom nenese žádnou vinu.

Doufám, že se máš dobře a s ostatními si užíváš prázdniny.

Tvůj Draco

Annabeth strnul úsměv na rtech. Její otec obsadil Malfoy manor a shromažďuje kolem sebe Smrtijedy. Nejspíš i ty, kteří se báli přijít na hřbitov tu noc, kdy se vrátil mezi živé.

To není dobré, napadlo ji okamžitě.

Netušila, co má dělat. Správně by to měla nahlásit tetě, aby se spojila s Fénixovým řádem, ale to nemohla Dracovi udělat. Měl pravdu, Narcisa byla nevinná.

Vstala, s úmyslem jít do pokoje a Dracovi odepsat, ale téměř se ve dveřích srazila s Lucindou. V obličeji byla sinalá, v ruce držela malý kus pergamenu

„Musíme okamžitě zmizet," vyhrkla a začala ji postrkovat do předsíně.

„Co se děje?" dožadovala se Annabeth vysvětlení.

„Odhalili náš úkryt," řekla Lucinda rychle a mávla hůlkou. Chvíli se nic nedělo, potom se ozval rachot, jak se dva plné kufry vyřítily z jejich pokojů a mířily k nim.

S hlasitou ránou dopadly na zem před ně.

Annabeth si pohotově schovala dopis od Draca do kapsy a doufala, že si ho Lucinda nevšimla. Ta měla ovšem dost práce s přemístěním kufrů, aby je nemusely tahat s sebou při přemisťování.

„Připravena?"

Pouze přikývla, v krku obrovský knedlík. Před domem se rozhlédla kolem sebe, jestli někde neuvidí Smrtijedy, ale podle všeho byla výhoda na jejich straně. Než se nadála, Lucinda je přemístila.

Protože bylo ještě dost světla, přemístila je Lucinda do jedné z tmavých uliček. Páchlo to tam odpadky a močí, a tak rychle vyrazily do ulice.

„Musíme si pohnout," zamumlala Lucinda tiše a neustále se ohlížela kolem sebe. Určitě měla strach, že přesně na tohle Smrtijedi čekali.

Pospíchaly a zastavily se až u jednoho malých parků, které se v Londýně nacházely. Lucinda z kapsy vytáhla malý kousek pergamenu a podala jej Annabeth.