Annabeth Raddle II. - druhý rok v Bradavicích

5. Setkání ve snu

„Co tady děláš?" zeptal se Draco. „Co se to děje?"

Annabeth se pousmála. „Musela jsem tě vidět a ujistit se, že je všechno v pořádku. Ta zpráva o mém otci mě znepokojila a pak..."

Větu nedokončila a tím zavdala Dracovi příčinu se zeptat.

„A pak co?"

„Dostal se mi do snu, znovu," odpověděla s povzdechem. „Mučil tě v něm, aby mě donutil se k němu přidat."

Draco zrušil tu vzdálenost mezi nimi a přitáhl si ji do pevného objetí.

„Nikdo mě nemučil," řekl a vtiskl jí polibek do vlasů. „Tvůj otec tu sice je, ale viděl jsem ho jenom jednou a to z dálky. Raději se držím ve svém pokoji, abych neriskoval."

„To je dobře," vydechla Annabeth úlevně a lehce se od něj odtáhla. „Hádám, že nevzal dobře to, že jsem s Lucindou stihla utéct z domu, než na něj vlétli?"

Draco přikývl. „Přímo zuřil, odnesli to všichni Smrtijedi. Myslel si, že vás konečně dostane, ale pak přišli jeho poskoci s prázdnou.

A teď jsi v bezpečí? Nemůžou tě nějak najít?"

„Teoreticky by mohli, ale nepochodili by," ušklíbla se. „I kdyby přišli na to, kde zrovna jsem, nedostali by se dovnitř. Jsme schovaní pod Fideliovým zaklínadlem, museli by najít Strážce tajemství a ten by jim musel říct adresu. A jsem si jistá, že ten by jim nic neřekl, nejspíš by se jim nepodařilo ho ani chytit."

Draco se neptal, o koho se jedná, bylo to tak lepší. Oba dva si moc dobře uvědomovali nebezpečí vznášející se nad jejich hlavami. Nechtěl to vědět, kdyby se náhodou Voldemort rozhodl, že by přece jen mohl něco vědět a zkoušel to z něj dostat.

„Ale nejsi tam sama, že ne?" ujišťoval se Draco.

Annabeth zavrtěla hlavou. „Ne, jsou tady se mnou i ostatní. To bych asi nevydržela do konce léta."

„Už se nemůžu dočkat konce léta," povzdechl si Draco.

„To já taky," souhlasila Annabeth. „Tohle všechno mě vyčerpává. Neustále se bát, jestli se otec náhodou neobjeví na prahu, nebo že nás napadnou mozkomoři jako Harryho..."

„Počkej, mozkomoři?" přerušil ji Draco šokovaně. Annabeth přikývla a postrčila ho k nejbližší lavičce. Posadili se na ni a ona se na několik vteřin zadívala k Malfoy manoru.

„V Denním věštci se to samozřejmě nepíše, protože se to ministerstvu nehodí, ale Harryho napadli u mudlů mozkomoři," vysvětlila trpce. „Mám o tom dvě teorie, jedna pravděpodobnější než druhá vzhledem k tomu, co se děje."

„Jaké?"

Annabeth se na něj otočila. „První je samozřejmě můj otec. Už kdysi se na jeho stranu přidali, proč by to neudělali zase. Harryho čeká stání před Starostolcem za to, že použil kouzla v přítomnosti mudly, a pokud ho odsoudí, skončí ve vězení.

To by pro otce byla jedinečná příležitost. Jestli jsou mozkomoři na jeho straně, jednoduše by si tam mohl nakráčet a zabít Harryho."

„To by smysl dávalo," připustil Draco. „Těžko tu teorii ale můžu ověřit, matka ani otec mi nic neřeknou, protože ví, že bych ti to řekl. A jelikož jsi s Řádem..."

„Chápu," přikývla Ann a položila mu ruku na tvář. „A ani bych to od tebe nemohla žádat. Je to příliš nebezpečné, od Smrtijedů a mého otce se drž tak daleko, jak jen to půjde, ano?"

Draco vzal její ruku do té své a přiložil si ji ke rtům, aby jí vtiskl jemný polibek na hřbet.

„A ta druhá teorie?"