Annabeth Raddle II. - druhý rok v Bradavicích

6. Nová kouzla

Annabeth se prudce vymrštila na posteli, aby následně bolestně zasyčela. Ten, kdo ji budil, se nad ní skláněl tak blízko, že nestihl zareagovat.

„Ty máš teda ránu," zahučela Hermiona a vyhrabala se ze země, na níž spadla.

„Promiň, Hermi," omluvila se Annabeth rychle, zatímco si mnula bolavé čelo.

„V pohodě, neměla jsem se nad tebou tak sklánět," mávla nad tím rukou Hermiona, ačkoliv měla na čele červené místo.

„Proč jsi mě budila?" zeptala se jí Ann a přehodila nohy z postele na zem.

„Je skoro poledne," vysvětlila starostlivě.

„Spala jsem celou noc a poledne?" vykulila na ni Annabeth oči a pro jistotu se podívala na hodiny. Opravdu ukazovaly něco málo před dvanáctou.

„Lucinda tě chtěla nechat spát, pořád prý čas od času máš noční můry, a tak tě nechtěla budit, aby ses konečně pořádně vyspala."

Annabeth přikývla a odvrátila pohled, aby jí kamarádka neviděla do obličeje. Noční můry ji stále vracely na hřbitov, jen ne tak často jako blízké týdny po třetím úkolu.

„Ronova mamka už nás ale volala na oběd," dodala pak Hermiona.

„Hned tak budu," přikývla a sledovala, jak Hermiona odchází pryč. Jakmile za sebou zavřela dveře, ujistila se, že pergamen s kouzlem je stále pod polštáře, kam jej předešlou noc schovala. Pro jistotu jej přemístila mezi její knihy a běžela se převléct z pyžama.

V jídelně to vířilo rozhovory. Když vešla dovnitř, přivítali ji všichni vřelými úsměvy.

„Jak ses vyspala?" zeptala se jí okamžitě Lucinda a postrčila k ní hrnec s polévkou.

„Dobře," přitakala a pousmála se. To, že je Draco v pořádku, jí dodalo trochu klidu. Neměla sice záruku, že se mu nic nestane do konce prázdnin, ale kdykoliv bude moct kouzlo zopakovat, aby se ujistila.

„Abych nezapomněla, přišly dopisy z Bradavic."

Lucinda vytáhla z kapsy dopis a předala jí ho. Annabeth odložila lžíci a otevřela jej. Zběžně přeletěla pohledem seznam knih.

„Hádám, že nemám povoleno jít na Příčnou?" nadhodila a podívala se na svou opatrovatelku.

„Myslím, že by bylo dobré, kdybys šla na chvíli ven," odvětila Lucinda váhavě.

„Ale?"

„Ale budu to muset probrat s Brumbálem," povzdechla si žena. „Mohli bychom nějak změnit tvůj vzhled, aby tě nikdo nepoznal."

Annabeth přikývla a schovala dopis do vlastní kapsy. Pochybovala, že by to Brumbál povolil. Kdokoliv by si mohl domyslet, že když tam bude s Lucindou, i když s jiným vzhledem, že je to ona. Kdyby tam potkala některého ze Smrtijedů, dost možná by se ji pokusili unést.

Po obědě se uchýlila do knihovny. Přestože většina svazků opravdu patřila do černé magie, všimla si několika i normálních knih.

Prstem přejížděla po titulech a snažila se najít něco, co by ji mohlo zaujmout. Nejmocnější kouzelnické rody. Zaklínadla dávných věků. Kouzla černé magie a jak je použít. Tisíc a jedno zaklínadlo. Nejjednodušší kouzla. Kronika rodiny Blacků. Neverbální kouzla. Bezhůlková magie. Tvorba kouzel.

Poslední titul byl jeden z nejtenčích, které se tam nacházely, a taky ji nejvíc zaujala. Vždycky přemítala nad tím, jak se vytváří kouzla. Opatrně ji tedy vytáhla a posadila se do křesla.