Kapitola I.

188 6 0
                                    

Právě jedeme autobusem. Vzadu vidíme s Betty nějakého hezkého kluka! Sedáme si o řadu dál než ten kluk, a sedím u okna. Máme namířeno do toho nového obchoďáku uprostřed města. Když jsme byly na další zastávce, nastoupila moje babi Emily. Zase jsem potkala chodící trapas.
Babička nastoupila do busu a jakmile nás (spíš mě) zahlédla, přes celý autobus začala mluvit : „Moje milovaná malá Veronička !" Jak já nenávidím když mi někdo říká Veronička! Musela jsem vstát a utíkat za ní jako největší blbec a obejmout jí. Co si o mě musí ten kluk myslet Panebože...
Když jsme přijely do nákupáku, hned jsme zamířily do Starbucks a koupili si naše milované Frapéčko. S karamelem.
Potom jsme se šly kouknout po obchodech s oblečením. Když jsme přišly do H&Mka, do oka mi padl proužkovaný modro-bílý croptop. Zatáhla jsem tam Betty a ukázala jí ho. Líbil se jí také, ale prý moc croptopy nenosí. Nemohla jsem odolat a našla jsem svoji velikost S, a šla do kabinky.
Tričko mi krásně sedělo. To triko tam nesmím nechat!
Když jsme zaplatily a vyšly z H&Mka ven, potkaly jsme mého bývalého kluka Bena. Bože! Je to strašnej blb. Jak se mi vůbec mohl líbit?
Když jsem pozdě večer přijela domů, byla jsem tak unavená že jsem si lehla na gauč a koukala do zdi. Nakonec jsem vstala a plácla sebou na postel v oblečení do školy . Prostě jsem nemohla.
...
Ráno když mi zazvonil mobil, měla jsem problém vstát, ale nakonec jsem ten problém překonala. Zapla jsem si Wi-Fi a omrkla Instagram.
Ve škole to jako obvykle nebylo nic moc. Učitelka nás zase zkoušela z chemie. Za tři s odřenýma ušima... Uff..
Když jsme šly na tělák, potkaly jsme s Andy toho nového sexy tělocvikáře. Nemohlo mu být víc než třicet.
Když jsme šly s Andy po těláku zpátky do třídy, potkaly a pozdravily jsme Betty. Chodí totiž o rok níž.
...
Odpoledne když jsem přišla domů, otevřela jsem svůj sto let starý notebook, a koukla co je nového na Facebooku. Napsal mi jen David.
Jestli nechci jít ven??!
To snad nemyslí vážně, takový hnusák.
Napsala jsem svoji nejlepší kamarádce Betty, jestli nechce jít na pennyho. Za necelou minutu po tom co jsem vypla notebook, mi na mobilu cinkl Messenger... Se zprávou od Betty:
Sejdem se za deset minut u školy?
Já : Ne. Pojeď mi naproti, potřebuju si předělat nehty..!
Betty : OK! Ale hejbni!
Já : OkOk! ;)
...
Když jsem slyšela zazvonit zvonek, jen jsem na mamku křikla že je to Betty. Došla jí otevřít.
Když jsme byly konečně na cestě, zastavily jsme u rybníka a sedly si.
Chvilku jsme povídaly a nakonec jsme se zvedly a pokračovaly jsme v cestě.
Když jsem se vrátila domů, vzpomněla jsem si že mám ještě úkol z češtiny. Ach jo..!
Když jsem lezla z vany, slyšela jsem že mi cinkl Messenger. Byl to Paul, byli jsme kamarádi s výhodami. Navzájem jsme styděli si říct že se milujeme. Napsal mi, jestli mám zítra čas.
Mám být mrcha a jít ven s Betty, nebo mu napsat že ano?
Já: ano.
Paul: ještě se zítra ve škole domluvíme, zatím dobrou noc a sladké sny.

Život znuděné čtrnáctkyKde žijí příběhy. Začni objevovat