Život znuděné čtrnáctky

Kapitola V.

Potom už se nic zajímavého nestalo.
Odpoledne jsme se sešli před školou.
Když jsem přicházela, z dálky jsem ho viděla, a jakmile mě spatřil, šel mi naproti.
Šli jsme jak jinak než do parku. Sedli jsme si k rybníku na lavičku a nastalo to trapné ticho.
„Emm... Tak jak je..? " zeptala jsem se.
„Ale jo, dobrý... "odpověděl mi.
Bruno si ke mně poposedl blíž.
Podle mě ke mě něco cítil. Ale já furt nevím co s tím Paulem. Asi nic. Vyprdnu se na něj. Ať se tahá s jinou.
Asi jsem se do Bruna zamilovala... Hned jak poprvé vešel do třídy.
„Hele... Ty.. Ehm... Máš holku? " nevím co to do mě vjelo, ale musela jsem se zeptat.
„Ne. "odpověděl mi bez váhání.
Pak jsme si povídali jen jako kamarádi, vyměnili si čísla a přidali se do přátel na Facebooku.
Když jsem přišla domů. Napsala jsem mu:
Ahoj
V zápětí mi odepsal :
Proč ses ptala na to jestli mám holku?
Já : Jen jsem se zeptala nó...
On : A ty máš kluka?
Já : Ne.
On : Aha.
Přijdeš mi strašně fajn.
Já : Dík. Ty mě taky.
...
Pořád jsem se rozhodovala jestli začít natáčet na YouTube. Spíš ne, byla bych všem pro smích...
Večer už se nic zajímavého nestalo.
Další den ve škole, jsem seděla celou přestávku v lavici. Když přišel do třídy Bruno, trošku jsem zrudla.
Když zazvonilo a do třídy přišla učitelka, jen jsme se postavili na pozdrav. Bruno vytrhl kus stránky z jeho školního sešitu na matiku a něco na něj načmáral. Pak to zmuchlal a podal mi to se slovy „Přečti si to. "
Ten papír jsem narovnala, a přečetla si ho. Stalo na něm :
Ahoj Veru,
jsi strašně milá. Když jsem poprvé vešel do této třídy, a spatřil tě, viděl jsem v tobě něco neuvěřitelného. Něco jako překrásného anděla. Zamiloval jsem se do tebe na první pohled. Mysli si o mě třeba že jsem dementní nebo cokoliv, ale říct - napsat jsem ti to prostě musel.
Tvůj, Bruno.
...
Tak tohle mě šokovalo. Doslova. Zrudla jsem na nejvyšší stupeň co to šlo, a do očí mi vyhrkly slzy. Štěstím a radostí. Koukla jsem se na Bruna a on se na mě jen pousmál. Byla jsem bezradná. Ale šťastná. Domluvila jsem se s ním, že odpoledne půjdeme do kina.
Když jsme se u kina sešli, zeširoka se na mě usmál. Úsměv jsem mu oplatila. Chytnul mě za ruku, a já se nebránila.
...
Když kino skončilo, a my se dostali ven, byla už tma. Vzal mě za ruku. A dal mi pusu. Líbali jsme se.
Sedli jsme si na lavičku na zastávce a čekali až nám přijede autobus.
„Miluju tě. "řekl mi Bruno.
Byla jsem trochu nesvá a tak jsem řekla jen „J-já taky. "
Bruno se se mnou začal znova líbat.
Když jsem přijela domů, pořád jsem tomu nějak nevěřila. Ale byla jsem šťastná. Byla jsem unavená, tak jsem šla brzo spát, ale ještě před tím než jsem usnula, jsem na něj myslela.