Život znuděné čtrnáctky

Kapitola XV.

Čtvrtek:
„Ťuk, ťuk" ozvalo se ode dveří. Něvěděla jsem kolik je hodin, a žádná z holek ještě nebyly vzhůru. Mezi tím jsem si všimla že ten "někdo" zatím zmáčkl kliku a opatrně, potichu otevíral. Ještě pořád jsem neviděla kdo to je. Učitelka určitě ne. Už mě nebavilo mít natažený krk ke dveřím jak žirafa, tak jsem si lehla na záda a čekala kdo přijde. Už se zavřely dveře protože jsem slyšela jak docvakla klika. Trochu se mi sice zavíraly oči, ale snažila jsem se koukat. Když jsem jen na vteřinu zavřela oči, někdo mi skočil do postele. Šíleně jsem se lekla. Byl to Bruno. Moje první věta zněla : „Kolik je hodin?"
„2:25" odpověděl mi Bruno.
„A co tu děláš??!" dál jsem se zajímala.
„Jdu za láskou svého života..." pousmála jsem se.
V hlavě jsem si říkala co asi budeme dělat, protože jsou tu s náma i holky...
Asi půl minuty jsme vedle sebe leželi, a mě se zase začaly zavírat oči. Zdálo se mi že ležíme na louce a koukáme do nebe. Najednou mi dal Bruno pusu na krk. Odpověděla jsem mu na to polibkem. Jeho odpověď byla líbání.
„Mhmmmm" brblala Andy ze spánku a otočila se v posteli.
*Cink* přišla mi nějaká zpráva na Messenger. Natáhla jsem se přes Bruna a rozsvítila jsem mobil na nočním stolku. Betty. ...v půl třetí ráno... asi se zbláznila.
Tak co, jak se tam máš? Já nemůžu spát, tak ti píšu... Bruno a ostatní všechno v pohodě..? Snad jo... :) měj se tam moc hezky ;) Pá
Přečetla jsem si tu zprávu od Betty.
Bruno se na mě podíval pohledem jako: Kdo, a co ti píše?
Řekla jsem mu to.
Jen se usmál. Já zprávu ignorovala. Odepíšu až ráno. Byla jsem unavená, tak jsem Brunovi řekla že se musíme pořádně vyspat. Natáhli jsme přes sebe peřinu, a Bruno mě chytl za zadek. Dál už nevím. Usnula jsem.

Bylo asi šest ráno, a Bruno se otočil tak, že slítl z postele. Začala jsem se mu smát. Ignoroval to, a odešel do svého pokoje, aby při budíku učitelka nás dva neviděla v jedné posteli, a nebyl z toho zbytečný problém.
Už jsem neusnula, tak jsem si psala s Betty která se chystala do školy. Vstala dřív, protože jde před školou ještě na doučování k učitelce na češtinu.
Zrovna sedí v autobusu.
....
Dopoledne proběhlo normálně.
Až odpoledne se stalo několik věcí.
První byla ta, že Jane nebylo dobře, až do takové míry že si pro ni přijeli rodiče, protože měla teplotu, migrénu, a kdo ví co.
Druhá byla ta, nevím proč, tak že jsem měla blbou náladu. Neměla chuť jsem se s kýmkoliv bavit.
A třetí byla ta, že jsem hráli schovávanou. Zábava jako moje máma. Fakt. Myslím že by to fakt stačilo. Dobrou.