Život znuděné čtrnáctky

Kapitola II.

Když jsem přišla druhý den do školy, hned od rána to byl den blbec. Zapomněla jsem si dát do tašky vypracovanou seminární práci na biologii. Když jsem vešla do třídy, Andy seděla na mojí lavici, a jakmile mě spatřila utíkala za mnou se slovy: „Ahoj Veru, máš ten úkol z češtiny? Potřebuju si ho opsat! ”
Musela jsem se začít smát.
„Jo,  neboj mám. A opsat ti ho dám taky. ”
„Super” odpověděla mi Andy.

Právě bylo za tři minuty osm a cinkl mi Messenger. Paul. Co asi chce?
-Ahoj, v kolik se teda odpoledne sejdeme?
Já : Buď o velké přestávce u záchodů, domluvíme se.
Paul byl můj o rok starší kamarád s výhodami.
Celou češtinu a fyziku jsem nic nedělala a jen čekala kdy zazvoní na velkou přestávku.
Ještě tři minuty.
Dvě.
Jedna.
Už...
Vyšla jsem že třídy, a zamířila k záchodům. Když jsem zabočila do chodby která vede k záchodům, zastavila mě Betty s tím že jede na víkend pryč. ...Ach jo. Jako obvykle ten víkend bude zase nuda. Jak jinak.
Z dálky jsem už viděla Paula, mával na mě.
„Ahoj.”pozdravil mě Paul.
„Ahoj”odpověděla jsem mu.
„V kolik se...ehm... teda sejdem? ”
„V kolik chceš... ”odpověděla jsem mu.
Po škole jsme se sešli. Šli jsme nejdřív na chvíli k nám. Když jsem odemkla dveře, poslala jsem Paula ať jde ke mě do pokoje, že jen udělám čaj.
Když jsem šla do pokoje, Paul seděl na mojí posteli a prohlížel si alba s fotkami. Ukázal mi jednu, na které jsem byla s mojí starší sestrou Lily.
Položila jsem mu hrneček s čajem na můj psací stůl a sedla si vedle něj na postel.
„Tak co, jak jde život? ” optala jsem se. „Ale jo, dobře ...” odvětil mi.
Lehla jsem si na postel a odepsala Betty na její zprávu. Paul si vedle mě lehl a pohladil mě po vlasech a dal mi pusu na čelo.
„Ach jo” jen tak jsem prohodila aby jsme se dali do řeči.
Začal mě líbat aby na to nic nemusel říkat.
Chytla jsem ho za jeho hnědé vlasy a objala okolo ramen. Definitivně ho miluju.
Po chvilce jsem slyšela jak mamka přijela domů odemykala dveře.
Rychle jsem vstala a sešla jsem po schodech dolů ji přivítat. Nesmí ale zjistit že mám v pokoji Paula, vyptávala by se kdo to je, jestli s ním chodím a podobně ponižující věci.
Když jsem sešla z posledního schodu na pozdrav jsem ji řekla: „Ahoj mami!” máma mi na to řekla jen „Ahoj!” a pousmála se. Řekla jsem ji že půjdeme s Betty ven, ale Betty to nebyla. Byl to Paul,  jak jinak.
Když jsem byla zpátky v pokoji, vysvětlila jsem Paulovi že se musí potichu vyplížit z domu. Udělal tak. Necelé dvě minuty potom co odešel Paul, jsem vyšla také.
Paul čekal 100 metrů od baráku, pod malým stříbrným smrkem. Vběhla jsem pod smrk a řekla mu že máma nic neví.
Potom jsme šli k rybníku, na stejné místo jako včera s Betty. Jako správný gentleman si sundal mikinu a dál ji na zem s tím, ať si na ni sednu.