Život znuděné čtrnáctky

Kapitola XI.

Výletní deník :
Neděle:
Když jsme se loučili s rodiči, byla jsem šťastná, že je týden neuvidím. Uf.
Když jsme již byli na místě a rozdělili nás do pokojů, byla jsem s Andy, Jane a Ellen. Celkem fajn.
Začaly jsme si vybalovat.
Dávaly jsme si oblečení do poliček. Spala jsem na manželské posteli společně s Andy. Jane a Ellen měly postel každá svojí.
Po chvíli někdo zaklepal. Byla to učitelka, že se máme ve čtyři sejít dole v jídelně. Prý bude ještě nějaký program. Určitě to bude "super".
Když jsme ve čtyři přišly do jídelny, přišly jsme jako poslední. Učitelka řekla že půjdeme na procházku.
Šli jsme do lesa. Vzala jsem si sluchátka, a začala poslouchat písničky. Šli jsme společně s Brunem vzadu. Šli jsme za ruku. Když začala písnička Hello od Adele, učitelka se zastavila a něco nám říkala. Neposlouchala jsem ji.
Když jsme se vrátili do chaty, už se stmívalo. Nevím proč, ale v té chatě jsem měla blbý pocit. Naštěstí jen pocit.
K večeři jsme měli rizoto. Docela ušlo.
Ve 22.00 byla dána večerka.
Bylo právě 21.42, a já jsem se vydala do sprch.
Když jsem se zachumlala umytá a voňavá do peřiny, akorát nás přišla učitelka zkontrolovat. A zhasla.
Necelou půl hodinu po večerce, jsem vstala a vylezla z postele.
Vydala jsem se na pokoj č. 6.
Za Brunem. Byli jsme domluveni.
Kluci od něj z pokoje už spali.
Zalezla jsem si k němu pod peřinu.
Povídali jsme si.
Když jsem pomalu usínala, začal mě hladit ve vlasech a dávat mi do vlasů pusy.
Potřebovala jsem čůrat.
Vstala jsem a šla bez popřání dobré noci na pokoj. Rozsvítila jsem si lampičku a četla si. Holky už spaly. Někdy si říkám že bych měla být spíš noční živočich než denní. Většinu času něco dělám v noci.
Například úkoly, čtení knížek,...
Měla jsem žízeň. V jídelně byl ještě čaj, tak jsem si došla trochu nalít, protože jsem měla žízeň a sucho v krku. Po procházce jsem byla unavená. Ale spát se mi nechtělo. Pořád ne a ne usnou. Přemýšlela jsem o mě, o Andy s Betty a hlavně o Brunovi. A co asi Paul? Už ho nechci vidět.
Byla jsem opravdu unavená, bylo za tři minuty půl dvanácté, a já pořád ne a ne usnout. Strašně mě to štve. Je mi jasný že ráno se mi zase nebude chtít vstávat. Ach jo.
Zkusím zavřít oči a nemyslet na nic. Dobrou.