Život znuděné čtrnáctky

Kapitola IV.

V pondělí ráno když jsem se vzbudila, koukla na mobil, kolik je hodin, zjistila jsem že je 6:25. Táta mě vzbudil tím, že vyjížděl autem z garáže a něco mu očividně spadlo. Byla to celkem velká rána.
Rozhodla jsem se že už spát nebudu, a půjdu na notebook. Strašně se mi líbí to, když někdo natáčí na YouTube. Strašně bych taky chtěla začít, ale stydím se, bojím se že se mi všichni budou smát. Jak jsem tak přemýšlela, napadlo mě že to můžu zkusit. Zamířila jsem na YouTube a založila si účet.
Odpoledne začnu natáčet.
Když jsem se koukla na hodiny, bylo 6:46,o minutu víc než normálně vstávám. Seběhla jsem po schodech, a zamířila jsem do kuchyně. Tam jsem si uvařila kafe a vyndala si z lednice jogurt. Vzala jsem si to do pokoje a snědla jsem to. Dala jsem si vlasy do culíku a šla do koupelny vyčistit si zuby. Převlékla jsem se a šla jsem se učesat a namalovat. Bylo akorát 7:22, a já vycházela z domu.
Do školy jsem vyrazila mimořádně brzo. V 7:42. Asi zázrak nebo co.
U skříněk jsem potkala Andy, kamarádku že třídy. Počkala na mě až se svléknu, a šly jsme do třídy. Chvilku jsme si povídaly ve třídě a pak jsem šla na záchod. Potkala jsem Paula, a dost mě to vytočilo. Byl s nějakou holkou a šel s ní dokonce za ruku. Zase den blbec. Ono to není jen den blbec, já mám život blbec.
Paul jen zrudl, a nevěděl co má dělat.
Řekl jen „Ahoj." jako úplně neviňátko.
Ani jsem mu neodpověděla. Byla jsem naštvaná. Zalezla jsem do kabinky záchoda a rozbrečela se. Potichu jsem tam fňukala.
Než jsem vyšla ze záchoda, vyndala jsem si mobil a otřela si rozmazanou řasenku.
Rázným krokem jsem vyrazila do třídy.
Vzala jsem si ve třídě klíče a šla jsem za Betty ke třídě, a vše ji řekla. Došly ji slova, asi jako mě.
...
Když zazvonilo na hodinu, utíkala jsem do třídy. První hodina byla matika. Když jsme dodělali jedno cvičení, cinkl mi Messenger.
Zpráva od Paula. Už ho nechci vidět!
„Všechno je jinak než si doopravdy myslíš Veroniko. "mi napsal.
Tu zprávu jsem ignorovala.
Druhou hodinu jsme měli chemii, a na ní třídní. Když vcházela do třídy, nebyla sama. Měla s sebou i nového žáka. Jmenuje se Bruno.
Učitelka ho posadila ke mě, protože jsem seděla sama. Byl celkem pohledný, měl hnědé vlasy a modré oči. Když učitelka řekla jeho jméno, zalíbilo se mi. Musím přiznat že se mi nelíbilo jen jméno...
Když jsme začali dal probírat chemii, skoro celou dobu jsme si povídali, padli jsme si, a rozuměli si. Byl ukecaný jak já. Byla s ním sranda.
O přestávce jsem mu šla ukázat klučičí záchody. Když jsem se vrátila do třídy, holky se mi smály až ať ho nebalim a takový věci. Jen jsem se tomu smála.
Seděly jsme s Andy voji lavici a navzájem se zkoušely z dějáku. Po chvíli jsme přestaly a povídali si o Brunovi. Řekla ať se o něj snažím, že on je v pohodě, zatím.
Když Bruno přišel do třídy, řekl Andy že může klidně sedět dál.
Když zazvonilo na děják tak se Bruno přiřítil do třídy, a utíkal na místo.
Chtěla jsem se ho kamarádsky zeptat jestli jestli nechci jít odpoledne ven.
Ale styděla jsem se.
Když učitelka mluvila o nějaké válce, a my si to měli zapisovat, Bruno na mě : „Nechceš jít po škole ven? "
Bože můj, já se asi zblázním, pomyslela jsem si v duchu.
„Emm.... Nó. Jo... Kli-klidně.."
Bruno se potichu zasmál a řekl že se nemusím stydět.