Dear Diary... (cz)

#3

13:00
Když už jsem se konečně po hodině cesty dostala domů, tak mě mamka informovala o strhující zprávě. Kvůli onemocnění naší milované babičky se budeme muset přestěhovat k ní - do východního Chicaga.
K babičce jsem se těšila, protože se blíží letní prázdniny a já bych se doma nejspíš nudila.

,, Babička bydlí v obrovském domě. Ten dům vypadá skoro jako zámek. Bude se nám tam moc líbit. Dokonce je poblíž i pláž a moře!" , přesvědčovala mě mamka.

,, Jo to bude super... Jen moc moře nemusím.." , zalhala jsem.

,, A od kdy?!" , zasyčela máma.

Mámin mozek nejspíš zareagoval na mou lež a chtěla vědět, proč se mi tam nechce. Jenže to já sama nevím.. Nejspíš mám pocit, že by se mi v nové škole smáli. Nevídala bych Andy. Musela bych si na tu džungli zvyknout. Teprve teď jsem zjistila, že hláška: "Všede dobře, doma nejlíp" , není jen o tom, že bych si musela ušetřit peníze na dovolenou. Ale i zadarmo se mi prostě nikam nechce!

Nechtělo se mi uvěřit, že celé mé dětství tady se rozpadne z jednoho malého rozhodnutí.

,, Já nevím. Asi se mi nechce jet od teď.." , zamumlala jsem na mámino zaregovaní.

,, Jen si představ Liso..." , posadila mě na židli v kuchyni a sedla si naproti mně.

,,.., jak bysme měli velkou kuchyň. Kolik bysme měli peněz. Představ si, jak by se nám žilo a to jen proto, že bysme udělali jeden dobrý skutek!" , sdělila mi.

,, To všechno já vím.. možná bysme to měli jen skusit a třeba to vyjde." , usmála jsem se na ni.

,, Dobře... Na rozmyšlenou máš dva týdny. Potom budem pronajímat dům a stěhovat si věci." , řekla mi.

Vstala a začala nám dělat míchaná vajíčka ,protože vždycky ví, co mám nejraději.

Když mamka poznala, že jsou vajíčka hotové, dala mi je s rohlíkem a vodou pod nos. Podala mi lžičku a já se s chutí pustila do té přemlouvací bašty.
Mamka stála u sporáku a čekala, až se jí dovaří voda na kafe. Mezitím měla v ruce mobil a já poznala, že si nemůže psát s nikým jiným, než se svým novým přítelem Fredem. Tváře se jí červenaly, oči ji zářily a nenápadně se usmívala. Jednou mi o něm vypravovala, dokonce jsem si vzpomněla, jak říkala, že bydlí někde u přístavu.. Po chvíli mi došlo, že tam částečně jedem i kvůli němu, ale pro jistotu jsem radši nic neříkala.
V tom mámin mobil dopadl na kuchyňskou linku, když zjistila, že se jí vaří voda.
Vroucí vodu si opatrně vlila do bílého hrnku s citátem: " Lidé věří na pohádky, ale jen ty věříš na kávu, s kterou zvlétneš k dobré chuti." Nevím proč, ale ten citát mi připomíná jednu reklamu na pivo se sloganem: "Red Bull ti dává křídla" ... Tak snad nejsem jediná...
Máma si vždycky kupuje pozitivní věci. Nedávno si koupila tričko s nápisem: " Neřeš věci jako Sherlock Holms. Zastávej názor, že jak to dopadne, tak to dopadne."
Mamka ví, že tyhle trika bych si nikdy nikam nevzala, i když mi přijdou vtipná a plná optimismus, tak tohle prostě není můj styl...

Znovu si sedla s kávou naproti mně. Já jsem byla úplně mimo. Teprve, když jsem ucítila jemné otřesení stolu keramickým hrnečkem , ve kterém se houpalo teplé kafe, tak mi došlo, že mám před nosem ještě půlku rohlíku a studená míchaná vajíčka.

,, Je ti něco? " , vyptávala se starostlivě máma sedící naproti mně.

,, Ne... Jen jsem chtěla říct, že uděláme nejlíp, když se přestěhujeme na východ.." , prohodila jsem, abych změnila téma a nakousla závažnost situace.

,, Dobře, ale co tak najednou? Před chvílí si nikam jet nechtěla. Není v tom nějaký kluk??" , vyptávala se zvědavě máma. Jenže její vyptávání to všechno ještě zhoršovalo..

,, No tak jsem si to rozmyslela.. " , vstala jsem ze židle a udělala pár kroků dozadu.

Pořád jsem s ní udržovala oční kontakt, až ze mě vypadlo:
,, ... Jasně mami chápu, že ty chceš jet na východ jen kvůli Fredovi, ale prosím... Jen do toho nezatahuj mě! " , vykřikla jsem na ni a Ester mě následovala do pokoje.