Dear Diary... (cz)

#6

V bazénu se nic zvláštního nedělo, kromě toho, že jsme se potkali s Luisem a Betty ze třídy... Chodí spolu, ale mám pocit, že jim to moc dlouho nevydrží. To jsou ty praktické "lítostné vztahy".
Pak jsme si dali ananasový koktejl. A nakonec jsme potkaly pár holek ze školy, které se Andy stále vnucovaly.

Netrvalo dlouho a já jsem se ocitla doma před mou naštvánou mámou, která mi celý večer volala, psala esemesky, volala a psala esemesky, jenže Já jsem si jako obvykle nechala mobil doma, takže jsem dostala zaracha na celé dva týdny. Ty dva poslední týdny, které bych si mohla pořádně užít, jenže jsem nemohla..
Náhle se mi zatmělo před očima...Nemohla jsem dýchat a v očích se mi objevily slzy. Ztratila jsem nad sebou kontrolu a začla vzlykat. S velkou pravděpodobností asi každému došlo, že jsem se před tou ostudou běžela skrýt do pokoje. Jenže mamka mě nešetřila. Věděla, že na mě bude dneska přísná, dokud se nepostavim na nohy, a pak mě možná pustí ven, abych se rozloučila s ostatními.

O týden později:
Za ty rána, které jsem proseděla ve škole a odpoledne, které mi nebyly blízké svou nudnou povahou, jsem se pořádně ponaučila. S mámou jsem nemluvila, i když bych ji mohla za stálého prošení přemluvit a omluvit se ji. Ale prostě to nešlo. Byla jsem na ni stále naštváná...
Asi jsem si najivně myslela, že změní názor ohledně stěhování, jenže... Nezměnila! Proč? Na tuhle otázku bych zřejmě nalezla odpověď v její hlavně, jenže to by vedlo k další záhadné otázce, pak k další, a pak další!

čtvrtek
Ve čtvrtek ráno mi ujel autobus. Ano, ujel... Pro vás nic neobvyklého, jenže dneska jsem vše, co jsem mohla, stihla.

,, Dokonce jsem vyšla deset minut před odjezdem, ale..."

,,...Ale ujel!" , Andy se bezvíznamně zasmála.

,, Nevím, co se stalo.. Byla jsem tam načas, ale prostě mi zase ujel! " , zamračila jsem se.

Andy se koukla na moje bílé hodinky, přivázané k levé ruce a vydala ze sebe:
,, Vždyť ty hodinky jdou o deset minut pozadu! " , a zasmála se znovu.

Já jsem jen tolerantně zamrkala na své bílé hodinky s gumovým páskem, a pak jsem od hodinek odvrátila zrak a pohlédla na velké školní hodiny hned vedle tabule.

,, No jo... Máš pravdu! Tím by se všechno vysvětlilo. " , vyšlo ze mě nevěřícně.

Andy se dala do hlubokého smíchu. Byl to takový záchvat, že jsem stihla ještě nevyspitatelně přemýšlet o své hlouposti.
Bylo to tak prosté, ale já jsem na to nikdy nepřišla.
Možná jsem nikdy smůlu neměla. Byla to jen moje hloupost. Vážně jsem tak blbá, že jsem si toho nikdy nevšimla?! Od teď věřím jen svému polorozbitému mobilu.

10:15
Do třídy vešel Danny s úsměvem na tváři. Danny mu říkám asi jen já, protože z jeho úžasného příjmení: Roll se vyklubala vtipná přezdívka: Rolík. Ano vidíte dobře: Rolík.
Danny (nebudu psát Rolík) se rozhlédl po třídě plné cvoků. Zamyslel se a vydal ze sebe:

,, Minulou hodinu jsem s vámi nic neprobíral , jenže pak jsem si uvědomil, že to není, tak jak to být má. Seznamovali jsme se. Sice se každý nepředstavil, ale snad vás během hodin poznám..." , řekl vystrašený učitel.
Co se s ním stalo? Najednou to nebyl, ten originální, mírumilovný a vtipný učitel. Viděla jsem v něm to, co vidím u všech učitelů... Nudnost. Jeho slova mě vůbec nezaujali. Nebylo to tím, že nám rozdal učebnice z angličtiny a my jsme si museli najít třetí stránku. Bylo v něm něco jinak. Rozhodla jsem se, že zjistím, co!