Dear Diary... (cz)

#4

Úterý:
Někdy se mi zdá, že dny do mého odchodu plynou tak rychle, že v noci nemůžu spát. Zdá se mi to všechno jako zlý sen.
Je u mě neobvyklé vstávat v pět hodin ráno a myslet na to, až to všechno skončí..

6:00

Seděla jsem na pohovce a dívala se na televizi. Ester se mi svou chlupatou hlavou opírala o mé koleno. Byla tak unavená, až jí z té televize slzely její tmavě hnědé oči. Při její smutné psí náladě jsem poznala, že tuší něco o stěhování.
Pravou rukou jsem ji hladila po její hebké pokožce hlavy. V druhé ruce jsem měla zelený čaj v hrnku, který patřil mámě. Jenže jiný hrnek k mání v tuhle chvíli nebyl. Z toho důvodu jsem si připadala jako v polovině třicátých let.
Mé přemýšlení náhle vyrušil budík, který jsem z nechtěných důvodů zapomněla vypnout. Vstala jsem a rychle běžela po schodech nahoru do mého pokoje. Běžela jsem z toho důvodu, že jsem nechtěla , aby se z toho randálu probudila nevyspalá mamka. Znám ji moc dobře a vím, že když ji vzbudíte brzy ráno, tak se ocitnete v učiněném peklu.
Budík jsem jemným ťuknutím vypla. Pro jistotu jsem zkontrolovala mámino přerušené spaní. Naštěstí spala jako šípková Růženka, kterou probudí jen polibek z pravé lásky. Jsem ráda, že u nás doma to nehrozí, ale jsem zvědavá, co udělá, až ji každé ráno bude probouzet její "princ" Fred.

7:00
Ráno uteklo jako voda a já jsem v tu ránu o5 nestíhala svůj autobus. Peníze jsem si pro jistotu ještě sto krát před odchodem na autobus zkontrolovala.
Autobus jsem ještě s předstihem stihla. Peníze jsem po sto jedné vytáhla z peněženky a zaplatila. Autobus byl zcela skoro prázdný. Páni! V čem je háček?
Celou tu cestu do školy jsem čekala, až se stane nějaký trapas. Byla jsem na to psychicky i fyzicky připravená. Dokonce jsem i počítala s nehodou, kterou způsobí planá vichřice tím, že zrujnuje několik stromů, které spadnou na naší cestu a my se nebudeme moct hnout. Počítala jsem i se zácpou, která se stane v našem malém městě čirou náhodou. Snad jsem i věděla, že řidič v tom šeru omylem přejede dítě, které se nám připlete do cesty a řidiče připraví o řidičák. Nic z toho se však podezřele nestalo a já už si snad myslela, že to je sen, s kterého se probudím o hodinu dýl a o5 zaspím.

7:30
Zdálo se mi neskutečně divné, že sedím ve třídě na čas a stíhám dopisovat domácí úkol. Sice na poslední chvíli, ale stíhám!
Andy na mě s obdivem zírala jako na nějakého intelekta, který svým uměleckým způsobem kreslí thaletovu kružnici na "zítřejší výzkumnou přednášku".
Vím, že jí to bylo divné, že dělám domácí úkol, ale všechno je možné!

,, Liso. Co se děje?" , ptala se mě podezíravě Andy.

,, Nic.. " , řekla jsem soustředěně.

,, Jak nic? Si tu včas.. Děláš domácí úkol a je až pozoruhodné, že k tomuto stolu nepřišly dřív holky. Netajíš něco?" , zvedla Andy obočí.

,, Ne.." , pochybně jsem se na ni podívala.

,, Hele , mně můžeš říct všechno.." , řekla Andy.

Bylo mi jasný, že něco tuší, ale určitě neví, že se stěhujeme.. To by ji v životě nenapadlo.
V tom zazvonilo a do třídy přišel náš nový učitel. Dneska nás znovu čeká angličtina... V pátek máme hudebku, která je jen jednou týdně.
Položil si věci na stůl a nečekaně se nás zeptal, zda se chceme dnes učit.
Každopádně zastávala celá třída názor, že dneska se učit opravdu nebudeme. Bylo mi to jasný, ale vůbec by mi nevadilo.

,, Můžete nás říct svoje jméno?" , pronesl Henry uprostřed přednášky.

,, Aha.. Máš pravdu! Úplně jsem se zapomněl představit. Jsem Denis Joe Roll , ale můžete mi říkat Danny." , řekl a všem holkám kromě mě a Andy naskočila husí kůže.

,, Nevíš, co na něm holky vidí?" , zasmála se tiše Andy a dál poslouchala jeho proslov. Já se začala smát chvíli potom, protože jsem nevěděla, jak mám odpovědět.

,, Teď poprosím..." , pokračoval učitel.

,,... Abyste se jeden po druhém představili." , usmál se a ukázal na Henryho v první lavici.

A takto to pokračovalo. Pomalu, ale jistě se ta vyhlazovací cesta blížila k nám.

Až najednou jsme byli nařadě my. Chtěla jsem mluvit po Andy a Andy zase po mně. Rozhodla jsem se tedy, že budu mluvit já. Až když mi potom došlo, co jsem vlastně udělala, tak se mi srdce rozbušilo na sto procent. Cítila jsem, jak se mi pleť barví na červeno. V tu chvíli jsem viděla jen to špatný. Viděla jsem milion lidí, kteří ze mě nemohli spustit oči. Viděla jsem zvědavé povědomé obličeje, jak na mě civí ze všech stran.

,, Crrrrr... " , záchrana na poslední chvíli. To miluju! Najednou si začali všichni balit a připravovat si na další hodinu. Kromě mě. Já byla stále v šoku!

,, Tak se mějte." , prohlásil Danny.