Dear Diary... (cz)

#14

,,Nezapomeň, že až ti bude v životě nejhůř, zvedni se a uvědom si, že ty si jedinečná.. A jedineční lidé.. Dělají jedinečné věci." , četla jsem si potichu v duchu heslo,které mi napsal Danny před tím, než na dobro odešel.. Danny mě měl rád. Rád může mít každého svého žáka.. Takže tím heslem mi vlastně skoro vůbec nepomohl. Ale už jsem zase šťastná a ve své kůži a.. a.. to je na tom to podstatný.

15:00
Před chvíli jsem s mamkou dojela domů.. Doktoři mi předepsali prášky a mamka aktuálně řeší stěhování.

,, Možná sem se unáhlila.. Nemusíme se stěhovat, když nechceš. Všechno je teď na tobě.." , usmála se.

,, To je blbost mami.. Řekla bych, že uděláme nejlíp, když se přestěhujeme.. Babička je vážně nemocná. A navíc .. Hrr. Co to tu kecám! Je na čase si balit věci, ne??" , zasmála jsem se s myšlenkou, že teď už konečně vím , co chci a nelituju toho!

Mamka se na chvíli zarazila, ale potom pochopila, že jsme se obě dočista zbláznili, když jsme o tom stěhování pochybovali..
Na usmířenou jsme se objali a dali jsme si na jevo, že bychom bez sebe nemohli být... Což zní trochu fórově po tom, co jsme se pohádali. A já si stále myslím a budu si myslet, že právě šlo jen o vtip a že stejně přijdou dny, kdy si budeme naprosto odporný... I když v hloubi duše doufám, že se to nestane už zítra. (:D)

16:11
Dobré na celém tomto stěhování je to, že my jako chudší rodina máme v pokoji jen zaprášenou skříň a dvě postele.. tím to dá se říct hasne. Proto jsme se rozhodli nechat v domě alespoň tyto (pro nás ) už nepotřebné věci a přenechat je nájemníkovy. Odjíždíme už zítra, brzy ráno, abychom do večera byli u babičky.
Do desíti hodin jsme měli zabalené všechny věci, nakoupené všechno jídlo na cestu a připravené jít se naposledy vyspat do pokojů, které už nikdy v životě nenavštívíme.. Alespoň myslím.

23:00
Jak mám proboha usnout?!

23:30
Tak jo.. uklidníme se.

00:00
Neeee. Proč ještě nespím.. Ta představa, že se mi ráno nebude chtít vstávat..

01:00
Spi, spi , spi, spi, spi, spi, spiiiii!

01:30
Jedna ovečka, dvě ovečky, tři , čtyři...

02:00
Sto dvacet pět tisíc oveček, sto dvacet šest tisíc,...

02:30
Osm set šedesát pět tisí, osm set šedesát šest tisíc,...

03:00
Jako really ? Přes milion oveček?! Tenhle člověk prostě neusne!!

Po pár minutách:
,, Asi jsem dala novej rekord v počítání zablešenejch oveček. " , šeptala jsem Astrid , když jsme stáli na balkóně.

Najednou jsem ucítila, jak se mi v kapse vrtí mobil do ritmu melodie.
Ihned jsem ho vytáhla, aby neprobudil mamku, protože zdi našich pokojů jsou jako jedna malá odposlouchávací komora.
A hádejte, kdo mi volal.. Andy... Samozřejmě.

,,Liso?", ozvalo se z mobilu.

,,Budu mluvit potichu.. Mamka spí. Co je Andy?", zašeptala jsem.

,,Nevzbudila jsem tě?", zamumlala.

,, Ne... vůbec. Počítat ovečky se nevyplatilo.", zasmála jsem se.

,,Taky si je počítala?", zasmála se se mnou.

,,No.. Já jich napočítala přes milion.", odfrkla jsem.

Andy se jen hluboce zasmála a čekala, co řeknu.

,,No, ale vážně.. ", zasmála jsem se.

,,..Víš, jak je těžký rozloučit se s tím vším? Přece jen jsem v tomhle bytě strávila každou noc. Když nepočítám večírky, přespávačky, tábory a tak dále.", pokračovala jsem.

,,Děláš , jako bys na nějakém večírku byla. Však ani nemáš s kým.. ", řekla Andy se smíchem, který ji očividně dělal dobře.

,, No.. jasně. Hele a co mamka na to tvoje "záškoláctví". ?" , odběhla jsem od tématu.

,, Nic.. už to moc neřeší. Jen mám zaracha a musím dostávat alespoň trojky z ajiny. Nevím, jak to bez tebe zvládnu.. ", vzdychla si.

,, Neboj. Ty si dokážeš zařídit všechno i beze mě. Vsadím se, že jak odejdu, tak ti budou kluci psát domácí úkoly.", prohodila jsem.

,, Toho se právě bojim.. Každý den si musíme volat přes skype a budeme si psát.. musíš mi všechno říct.. ", radovala se Andy.

,, ..Nechceš se ještě sejít? Třeba to bude naposledy, co se uvidíme naživo?", zarazila se Andy.

,,Andy? A nemáš ty náhodou zaracha? Pochybuju, že by tě mamka někam pustila...", řekla jsem nevrle.

,,A v kolik tak odjíždíte? Mamka vyjíždí v sedm z domu. Má ranní. To by snad šlo, ne?", zamyslela se.

,,Nooo . My jedem tak kolem deseti, takže se před tím můžem sejít.",

Andy se jen zasmála a prohodila: ,,Fajn tak v osm u stromu.. Ty víš kde. Jsem už docela unavená, tak zítra.. teda dnes.. Pokecáme o tý nemocnici. Tak za pět hodin se uvidíme.."

Za pět hodin? Tady se někdo zase vyspí. Fakt bezva!

,,Jojo. Čau.'' , řekla jsem.
Vypla mobil a nějakým záhadným způsobem, usla.