Dear Diary... (cz)

#7

Pátek
Věděla jsem , že mi zbývá už jen týden na to, abych si sbalila věci a odjela do rádoby jiného světa. I přesto jsem se chtěla dozvědět pravdu o našem učiteli. Andy poprvé za rok chyběla ve škole. Co se mohlo stát? Vždycky si přála mít čistý rejstřík a na vysvědčení počítala s -0 zmeškanými hodiny. Jenže teď to asi ta její vysněná nula nebude.

13:30
Čekala nás poslední hodina s Dannym. Andy promeškala všechny hodiny, které mohla... Neozvala se mi ani po 125489453 zmeškaných hovorech. A to nepočítám SMS-ky!
Danny nás vzal do hudební třídy... Vzal nás tam, kam nás naše bývalá učitelka na hudebku v životě nevzala. Také jsem si všimla jeho poněkud dobré nálady. Podle toho jsem poznala, že hudbu miloval. Zase jsem v něm viděla člověka, kterého baví, co dělá.. Je jen málo lidí, kteří dělají svou vysněnou práci.
U nás ve škole byli učitelé rozdělení do dvou skupin: Mrzouti a Agresivní. Danny byl ovšem výjimkou, ale za tu minulou hodinu by měl dostat titul- Mrzout roku.

Všichni jsme si v tom prostoru sedli do kola a Danny se nás ptal, jestli někdo hraje na nějaký hudební nástroj. Já jsem radši mlčela, protože od té doby, co jsem ztratila svou jedinečnou učitelku na zpěv , jsem se kytary ani nedotkla. Do teď tam stojí zaprášená v koutě a čeká na den, kdy si na ni zahraju.
Jenže ruku nezvedl nikdo, takže jsem se nějak snažila přispět svým nadáním , proto jsem ruku zvedla nakonec jako jediná.

Učitel si mého zájmu o hudbu všiml..
,, Ty si Lisa, viď?" , tipl si učitel podle zasedacího pořádku, který držel v ruce.
Jen jsem skromně kývla s obavou, že dnes si vezmu do ruky kytaru.

,, A na co hraješ?" , usmál se Danny.
... A je to tady! Nevím, jestli mám lhát, ale stejně to neudělám, páč už jsem zvedla ruku. V úskalí jsem uslyšela Jennifer, Ali a Astrid , jak se mi smějí za zády. Byla jsem na vážkách a to pořádaných!

,, No... vlastně na nic. " , začervenala jsem se.
V tu chvíli se učitel zasmál, ale já jsem pokračovala: ,, Vlastně jsem hrála, ale už nehraju.."

,, Vážně?" , zarazil se učitel.
,, A není to škoda? " , pokračoval.
Já jen pokrčila rameny.
Danny zřejmě poznal, že na kytaru dnes rozhodně hrát nechci, proto mile prohlásil:
,, Dobře, tak já budu hrát a vy budete zpívat. Souhlasíte?"
Celá třída byla pro, jen já jsem si odpustila úsměv a místo toho jsem si v pravou chvíli oddechla.

14:15
Začala jsem mít tušení, že se opět dostávám do pocitu radosti. Po dlouhé době jsem byla šťastná. Láska k hudbě ve mně probudila štěstí.
Poprvé za sto let jsem chtěla, aby hodina pokračovala... Nechtěla jsem domů! Cítila jsem , že mi patří svět, dokud nezazvonilo.
Celý svět se najednou zastavil.. Můj úsměv a načervenalé tváře se změnily v poker face bez výrazu. Začala jsem dělat to , co ostatní- balit si. Všichni měli zabaleno do deseti sekund, jenže mně jediné se vysypal celý obsah tašky na zem. Nevěděla jsem, jestli mi do života zase zasáhla smůla, a nebo je to prostě můj osud.
Ten pocit, když jste s učitelem sami ve třídě , nebyl moc příjemný.

,, Nechceš si zkusit zahrát na tu kytaru?" , usmál se Danny.

,, Jo o..No víte já spěchám domů.." , zarachotila jsem taškou, kterou jsem si hodila přes rameno.

On se znovu usmál a pohodově řekl: ,, Nemusíš mi vykat.. Jsem Danny."

,,To já vím.." , popošla jsem ke dveřím.

,, Dobře, ale kdyby sis to rozmyslela, tak přijď v sobotu do divadla na malou scénu." , řekl zrychleně.

Jen jsem kývla a zmizela ve dveřích. Samozřejmě jsem nikam nespěchala, jen jsem se styděla. Dostala jsem divný pocit.. Celou cestu domů jsem myslela na Dannyho... Na jeho kytaru, která mi způsobovala husí kůži!

**
Tak a jedna z úhlavních kapitol je tady! Doufám, že se vám tento zvrat líbí.. Užijte si zbytek příběhu! Díky!:-)