Proč je Zmijozel špatně? (HP FF)

Prolog

„Ahój" volá chlapeček běžící po louce. 

Dívenka zvedne pohled. Už od rána tu sedí pod stromem a plete věnečky z různého lučního kvítí. 

„Ahoj" usměje se, když k ní celý uřícený doběhne. 

Rozčepýřené černé vlasy se mu lepily potem a jeho oči schované za brýlemi byli nepatrně rozšířené. Věnoval jí široký úsměv.

„Všude jsem tě hledal" spustí „až potom mi došlo, že budeš na svém oblíbeném místě." Vždycky ráda chodí na tohle místo, je to seskupení několika polí a luk. Uprostřed toho stojí mohutný strom, vrhající příjemný stín.

„Copak se děje?" zeptá se dívka s neskrývanou zvědavostí. Přeci jen kvůli tomu běžel celou cestu až sem.

„Mám ho." Zaraduje se. V očích se mu leskne pýcha.

„Počkej co?" zarazí se dívka „Neříkej, že už máš ten dopis." Stoupá si a v obličeji má ohromený výraz.

„Jo, přesně tak. Už jsem ho dostal." Konečně to vyslovil bez funění.

„Ty máš, ale štěstí. Gratuluju." Dívka svůj zpočátku zaskočený výraz vystřídala za hrdý. Je na něj moc pyšná, i když jí trochu mrzí, že ten svůj ještě stále nemá. Ale není kam spěchat, své narozeniny má až za měsíc v květnu.

„Neboj za chvíli ten svůj určitě taky dostaneš." uklidňuje dívku. Přistoupí k ní a zastrčí jí jeden neposedný pramínek černých vlasů za ucho, tak jak to dívka ráda nosí.

„V pohodě Jamesi já to vím, ale to teď není důležitý, to chce oslavit. Počkej chvíli" Prstem naznačí, ať se nehýbá.

 Zaběhne za strom. James netrpělivě stojí na místě a snaží se nahlédnout za kmen stromu, ale je příliš tlustý. Musel by ho obejít. Netrvá dlouho a dívenka vyběhne zpoza kmene, jednu ruku za zády a v druhé něco drží. Přiběhne přímo k němu a vyhodí do vzduchu obsah své ruky. Chlapce zasáhne příval natrhaných okvětních lístků. Vypadá to jako konfety, ale mnohem magičtější. Z ruky schované za zády vytáhne květinový věnec a položí mu ho na hlavu.

„Ještě jednou ti gratuluju Jamesi." povídá zvesela, své modré oči má zabodnuté do těch jeho hnědých. Nakloní se a dá mu jemnou dětskou pusu.
Následně se odtáhne „Máš babu" plácne ho a celá rozjařená běží vstříc louce a nechává za sebou vykolejeného chlapce.

„Počkéj Brigitte!" zavolá, když se vzpamatuje a vybíhá za ní.