Po 5 dnech nudy a stereotypu, který neoživil ani sobotní noční výlet na longboardu s kamarády, jsem se zase ocitla v lavici v posluchárně fyziky. Předstírala jsem zájem o učitelčin výklad a skoro jsem zapomněla i na toho kluka co tu sedí, dokud jsem nezaslechla Emyliin hlas.
"Promiň co jsi říkala?" omluvně jsem se usmála na svou kamarádku. Ta si jen povzdechla a zopakovala svůj dotaz.
"Ptám se jestli jsi už zjistila kdo tu sedí," zasmála se potichu Em.
"No, tak trochu," řekla jsem a podala jí papír z minulého týdne. Pak jsem svou pozornost zaměřila na lavici. Musela jsem se sama pro sebe usmát nad novým přírustkem na lavici, protože ta věta mě rozsekala. Hezká přezdívka :) povíš mi celý jméno?
Tak to těžko tajemný K, řekla jsem si. Vzala jsem fix a napsala to nejvíc jednoduché slovo ever. Ne :) Může si za to sám. Položila jsem si ruce na stehna a přemýšlela, co nakreslit. Když jsem chtěla zvednout ruce abych začala kreslit, zavadila jsem o nějaký papír přilepený zespoda na lavici. Odlepila jsem ho a začala číst.
Ahoj, doufám že jsi to našla ty Kat. Já jsem Kris a napadla mě super hra na zpříjemnění fyziky. Každý máme 15 obrázků na to, říct o sobě co nejvíc. Ty první obrázky se počítají. Co ty na to?Potichu jsem se uchechtla. Co bych na to asi tak mohla říct?
ČTEŠ
School desk story ✓
Teen FictionZačalo to jednoho nudného pondělí, když jsem si jako každou fyziku čmárala na lavici... "KDO TU SEDÍ?" napsala jsem.