School desk story ✓

/ 26 / Konečně?

"Ale, ale copak to do tebe vjelo?" zeptal se se smíchem. 

"To ti řeknu až mi ty vysvětlíš tu maškarádu." Zamyslel se a pak mi to vysvětlil. 

"Chtěl jsem vědět, čeho bys kvůli mě byla schopná. Vím jak se vůči mně cítíš, ale musím ti něco říct. Já tě miluju Kathrin." 

"Já-já," chtěla jsem něco říct, ale nedostala jsem příležitost. 

"To je dobrý nemusíš nic říkat. Stejně chci slyšet hlavně to, že mi odpouštíš. A jestli teď moje princezna dovolí půjdu se převléct," zasmál se a já s ním. 

"Dobře, ale princezno mi neříkej!" pohrozila jsem mu. 

"Fajn vílo," řekl a odešel. Usmála jsem se a s růží odešla do třídy.

Přetrpěla jsem několik hodin, z nichž jednu jsem strávila tím, že jsem si povídala s ředitelkou a konečně tu byla poslední hodina. Bohužel, stejně jako v pátek, mě zvonek značící konec hodiny nezachrání před utrpením v tomto ústavu. Hned jsem zamířila ke svému místu a s radostí zkonstatovala, že je zase o něco víc počmáraná. Tentokrát to ale nebyl obrázek. Byl to nápis. Velký nápis zhruba přes třetinu lavice. v 15:00 pod třešní v parku... prosím přijď tam :) No dobře. To už je po schůzi, tak by to neměl být problém. Konečně ho poznám. Pod lavicí byl-jak jinak- lísteček. Přijď prosím co nejvíc podle obrázků ať tě poznám ;) Těším se. Btw, máš pěkný jméno ;) Hm, tak to bude asi problém. Ale možná... Kryštof! Hned jsem mu napsala, jestli mě může v půl třetí hodit domů. Napsal že jo, ale musím mu to vysvětlit. To bude zajímavý. Vzala jsem si papír, opsala jsem si jeden příklad z tabule a na druhou stranu začala psát věci, které potřebuju do maturiťáku sehnat a udělat. Přece jenom je už příští sobotu.

Sakra! Ještě potřebuju nějak sehnat ty klíče. Z myšlenek mě vytrhlo zazvonění.