Znuděně jsem se doplazila na fyziku a sedla si na svoje obvyklé místo vedle svojí nejlepší kamarádky Emily. Když zazvonilo, byly jsme nuceny se přestat bavit a začít vnímat učitelku. To se mi ale moc nedařilo, jelikož jsem jako vždy ničemu nerozuměla, tak jsem si začala jen tak čmárat na lavici. Napadlo mě, že bych mohla zjistit kdo sedí na mém místě tak jsem na lavici napsala jednoduchou větu: KDO TADY SEDÍ? a zavřela jí do bubliny. Chtěla jsem si čmárat dál, když v tom do mě drkla Em. Podívala jsem se na ní pohledem co sakra chceš? ona jen hodila hlavou směrem k tabuli.
"Slečno Dylanová, mohla byste mi odpovědět na mou otázku?! " zeptala se naštvaně učitelka u tabule.
"Ehm.. no já - omlouvám se neslyšela jsem vás," omluvně jsem se na ni usmála.
"Neslyšela nebo neposlouchala?!" zasyčela na mně ale vyvolala někoho dalšího.
"Cos dělala žes ji neslyšela?" šeptem se ptala Em.
"Jsou tu hezký obrázky, chci vědět kdo tu sedí" šeptla jsem nazpět s úsměvem. Mrkla na mě a věnovala se učitelce, aby mi to pak mohla vysvětlit. Pro sebe jsem se usmála a zaměřila pohled zpět na lavici a kresby na ní. Z mého pozorování mě vytrhl zvuk zvonku, který se rozezněl třídou a konečně nás propustil ze spárů učitelky fyziky.
ČTEŠ
School desk story ✓
Novela JuvenilZačalo to jednoho nudného pondělí, když jsem si jako každou fyziku čmárala na lavici... "KDO TU SEDÍ?" napsala jsem.