School desk story ✓

/ 13 / Kdo je Kris!?

Než nás osvobodil nesnesitelný zvuk zvonku, sepsali jsme na tabuli pár návrhů na téma, ale nakonec si Natála stejně prosadila tu svojí pitomost: Jaro v Paříži. Což je v jejím podání přeslazená růžová cukrátková země. Ale 'Noc v New Yorku', kterou jsme vymyslely já s Em a která se všem líbila, se neprosadila jen kvůli tomu, že se její výsosti nezamlouvalo, že jsem to navrhla já. Tak ještě pár hodin a jde se domů. Dneska jsem už radši nevycházela ze třídy a poštěstilo se mi. Kryštofa jsem nepotkala.

Doma jsem se svalila na postel a přemýšlela nad tím tajemným Krisem. Kdo to asi je? Vzala jsem si telefon a na svojí super appce jsem začala kreslit pravděpodobnou podobu Krise. Výsledek mě překvapil. Až moc se podobal Kryštofovi. Ale asi to bylo tím, že jsem si obličej musela vymyslet a jediný černovlasý kluk mě napadl právě on. Je zvláštní co udělá jiná barva očí,nebo malinko jinak tvarovaná postava. Nakonec jsem nad svými úvahami usnula.

Už jen pár metrů. Ještě jsem se nikdy netěšila do školy. Chci zkontrolovat obrázky na lavici. Jenže to bych nebyla já aby se to nepodělalo. Vcházím do třídy a co se nestane. Vrazím do nějakého kluka. Zvedla jsem hlavu abych se mohla omluvit, ale hned jsem si to rozmyslela. Kryštof. 

"Sorry," řekla jsem a šla do třídy. Ale to by nebyl Kryštof, kdyby mi nepotřeboval něco říct, nechytil mě za zápěstí a nestáhl do rohu chodby. 

"Co zas?!" zavrčela jsem na něj. 

"Jsi naštvaná? Říkalas že mi odpouštíš." Znělo to strašně smutně. Až mě to překvapilo. 

"Minulost ano. Ten polibek ještě rozdejchávám." Ten jeho smutnej výraz asi nepřežiju. Hřbetem dlaně mi přejel po tváři a nadzvedl mi hlavu abych se mu dívala do očí. Měla bych uhnout, ale já to neudělala. Dokonce jsem ho chtěla políbit. To jsem ale nemohla, proto jsem vzala jeho ruku a sundala ji z mojí tváře. 

"Možná jindy Kryštofe." Nadějně se usmál...