School desk story ✓

/ 15 / Nepozorná?

"Jen jsem t-" nedořekl to, jelikož jsem ho přerušila. 

"Ti chtěl něco říct," povzdechla jsem si. Udělal dvě věci, které mě vyvedly z míry. Usmál se a chytl mě za ruku. 

"Ne, chtěl jsem ti nabídnout doprovod domů, když Em zůstává ve škole." Začínám se ho fakt bát. "Víš j-já, já fakt nevím. Bojím se. I když jsem ti odpustila, stále ti nevěřím," omluvně jsem se usmála ale nezvládla jsem to a z očí se mi spustil vodopád slz. 

Nevím jak jsem se dostala do jeho objetí, ale bylo to příjemné. Vědět, že je někdo s vámi, když vám není nejlíp. Brečela jsem i když jsem nechtěla. 

Najednou jsem se ocitla ve vzduchu a Kryštof mě odnášel směrem k parkovišti. Nestihla jsem ani nijak zareagovat, netušila jsem proč tam jdeme, ani kam mě chce vzít nebo co má v plánu. Bylo mi to jedno. Položil mě do auta na místo spolujezdce, zavřel dveře a šel si sednout na místo řidiče. 

"Kathrin neplakej, prosím. Vím že mi nechceš odpustit, ale já chci udělat všechno pro to, abys změnila názor. Protože ať se ti to líbí nebo ne, mám tě rád a vyčítám si, co jsem ti tenkrát dělal." Celou dobu mě hladil po tváři a já se snažila nedávat najevo svou slabost. Povedlo se mi přestat brečet, ale nedokázala jsem ze sebe vypravit smysluplnou větu a tak jsem jen vrtěla hlavou na znamení nesouhlasu s jeho plánem. Marně...