School desk story ✓

/ 24 / Práce

K čemu mi je, že mám bohaté rodiče, když je nemůžu o nic poprosit. Poslední o co jsem je poprosila bylo, jestli můžu jít na školu do Německa.

 Koupili mi tady byt a dali mi prachy na měsíc, kdybych nemohla sehnat práci. O tom, že chci jít na uměleckou jsem jim zatím radši neříkala. Zkusím si na ni vydělat sama a pak se uvidí. Tak teda budu muset zavolat šéfovi do Beauty salonu. Nebude nadšený, ale co se dá dělat. 

"Pane Großi? Myslíte že s vámi mohu něco probrat?" 

"Ale jistě, jen přijď." 

"Dobře jsem tam za deset minut." Šla jsem rychle abych to opravdu stihla do deseti minut. 

"Dobrý den." 

"Dobrý. O čem jsi chtěla mluvit?" 

"Potřebovala bych tento měsíc zálohu předem. Samozřejmě bych si ji odpracovala a navíc vám můžu za dva týdny dohodit velkou zakázku. Máme maturitní ples," usmála jsem se nadějně. 

"Aha. A ty si potřebuješ koupit šaty viď?" zeptal se. 

"Ne, to ne. Ale potřebuju se pomstít jedné holce tím, že jí zkazím její představu o dokonalém plese." 

"Dobře, ale jestli to je jedna z těch co sem přijdou nerad bych, abys jí ničila vlasy a make-up."

 "Toho se nebojte. Přece bych si nezkazila tak náročnou práci," mrkla jsem na něj a on se rozesmál. 

"Jestli máš čas můžeš začít už teď. Převleč se a za pět minut je tu zákaznice." Kývla jsem a šla se připravit.

Cestou domů jsem si nakoupila a doma si udělala salát. Snědla jsem ho u televize a poslala otci žádost o omluvenku do školy. Měla by přijít ráno. Asi půl hoďky na to jsem usnula.

Otravný budík! Šla jsem ho vypnout a po nějakých čtyřiceti minutách jsem stála před školou. Nestíhala jsem a tak jsem si dnes výjimečně brala brýle.

Před školou bylo docela dost lidí, tak jsem se šla podívat co se děje. Ani mě nepřekvapilo to, že tam stála Natála.