School desk story ✓

/ 6 / Zase on!?

"No tak dobře... Co potřebuješ?" tázavě jsem se na něj podívala, což nebyl nejlehčí úkol, když je asi o 2 hlavy vyšší než já. ¨

"Minule jsme si to nedořekli." Co? Minule? 

"Promiň, ale asi nevím o čem mluvíš," zkusila jsem se výmluvně usmát a tak se vyhnout rozhovoru. Bohužel jsem nemohla odejít, jelikož jsem si stoupla do rohu a jedinou cestu, kterou jsem mohla použít blokoval on. 

"Chtěl jsem ti něco říct, ale ty jsi odešla na hodinu," usmál se a pokračoval 

"Já jsem Kryštof." Už jsem chtěla říct: já to vím ty demente, ale přemohla jsem se.

Tak jsem řekla jen: "Jo, já vím. Tak zatím." Usmála jsem se na něj a odcházela za Em, která zrovna vyšla ze třídy. On se ale tak lehce nevzdal. Bohužel pro mě, mi chtěl asi něco říct a nenechal se jen tak odradit. 

"Cože? Jak to víš? Říkala jsi že se neznáme," nechápal a díval se na mě vyjeveným pohledem, přičemž mě stále držel za zápěstí, jen abych nemohla odejít. Nadechla jsem se malinko ostře jsem mu to objasnila. 

"Ne neznáme se, ale vím kdo jsi a ty možná víš kdo jsem já. Ale budeš muset zalovit hluboko v paměti. Tak 5 let zpátky. Čau Krisi!" koukla jsem mu do očí a spěchala za Em. Sledovala nás z druhé strany chodby, ale nevěděla jak mi pomoci. Nevadí, i tak jsem to zvládla.