Arrogant protector [BTS FanFiction]

Bangtan Sonyeondan? Hmm..

''Chlapci, jak jistě víte, od pozítří máte dva dny volna-''
''Yeah!!'' ozvalo se radostné zahlučení.
''.. ale-''
''Já to věděl..'' zaskuhral hluboký hlas
''Tak sakra necháte mě domluvit?'' slyším silné bouchnutí do.. něčeho.
''Omlouváme se.'' všech sedm lidí se naráz omluvilo.
''Díky, takže jak jistě víte, každá skupina už má svou osobní ochranku a i vy byste se měli seznámit s tou svojí. Bylo by skvělé, kdybyste svůj volný čas věnovali seznámením a sblížením se se svojí ochrankou, protože čím víc se sblížíte, tím víc bude mít ochranka potřebu vás ochraňovat.'' zasmál se Si-hyuk.
''Proč se najednou zavedlo takové pravidlo?'' zeptal se nechápavě další, ještě mužnější hlas, který mi stejně jako ten první, někoho připomínal.
''Poslední dobou byly zpozorovány časté útoky nejen fanoušků, ale i jiných lidí na známe idoly. A právě proto bych vám teď rád představil Min Backie.'' dořekl Si-hyuk a už mě táhl z poza rohu. Jen jak jsem je zahlédla, v duchu jsem se plácla do čela 'Ajo Bangtani, já jsem idiot..' řekla jsem si pro sebe. Zvedla jsem ruku na pozdrav.
''Nazdar.''
''Kde jsou ostatní?'' zeptal se Jimin a udiveně se na mě podíval.
''Já ti nestačím?'' zvedla jsem pravé obočí.
''Je nás sedm, pochybuju, že-''
''Jen chci dodat, že Backie je teď vaše nadřízená, takže si rozmyslete, než něco řeknete.''skočil Si-hyuk Namjoonovi do řeči. To mi dodalo odvahu, jednak proto, že mě brání samotný zakladatel BigHitu a druhak, protože jsem do teď nevěděla, že jsem jejich nadřízená.
''Beru to jako urážku..'' podívala jsem se skrz své brýle na Namjoona. Si-hyuk se uchechtl a pak se na Namjoona podíval vražedným pohledem.
''Já mám ještě hodně práce, Backie, vy tady dnes můžete zůstat, ale samozřejmě vaše práce začíná až od zítřka. Hodně štěstí.'' zvolal Si-hyuk při odchodu. Mávla jsem na něj a otočila se na kluky. Ti se na mě dívali a nejspíš čekali až odejdu. Tohle očekávání jsem jim vyvrátila. Sedla jsem si na stoličku o kousek dál a pokynula jsem hlavou.
''Nějaké otázky?'' ptám se. Všichni si posedali na zem a já se cítila jak v mateřské školce.
''Proč máš na sobě pořád sluneční brýle?'' vyhrkl ze sebe Jin.
''Protože můžu..'' odpověděla jsem a otočila se na Sugu, který vypadal, že chce něco říct. Ten však po vyslyšení mé odpovědi na předchozí otázku nasadil vítězoslavný obličej, ušklíbl se ve stylu to je aspoň týpka a podíval se na Namjoona.
''Kolik ti vlastně je?'' zeptal se Namjoon a v obličeji měl ne moc mírumilovný výraz.
''Je neslušné ptát se dámy na věk, i když tady si nejsem jistá ničím, každopádně je mi osmnáct.'' pokrčila jsem rameny a spravila si na hlavě svoji úžasnou černou čepici ještě z Česka. Všichni přestali se vším, co do teď dělali a podívali se na mě, ale nikdo se nestihl zeptat na nic o mém věku, protože jsem pokračovala.
''Dobře, řeknu vám pravidla.'' narovnala jsem se na stoličce.
''Pravidla? Na co pravidla?'' vydechl Jin.
''Pravidla pro usnadnění mé práce. Za prvé, nebudete odmlouvat, když něco řeknu. Leda, že by se vám zdálo, že to co jsem řekla nedává úplně smysl, nebo je to prostě úplná blbost.''
''Wtf?'' všichni se na sebe podívali.
''Za druhé, to, že jsem z vás nejmladší neznamená, že si ze mě budete dělat srandu, nebo mě nějak jinak obtěžovat. Za třetí, nejsem vaše služka ani psychická či fyzická podpora, nebudete po mě chtít masírovat nohy, záda nebo jiné partie, nebudu vám umývat nádobí a vůbec nějak po vás uklízet.'' vzdychla jsem. ''Možná tu psychickou podporu bych mola nějak přetrpět, ale nečekejte ode mě žádnou pozitivní zpětnou vazbu.''
''Ty jsi dobrá v psychologii?'' zeptal se nadšeně Taehyung.
''Prej jo, ale sama o sobě si to nemyslím.. Hmm, možná jsem moc skromná.'' zamyslela jsem se nahlas. ''Jo a prej budu zastupovat i funkci vašeho osobního řidiče, takže se vás jen tak nezbavím.'' stoupla jsem si a napsala na papírek svoje telefonní číslo ''Až budete potřebovat odvoz, zavolejte.'' hodila jsem papírek na parapet a najednou mi zazvonil mobil. Unaveně jsem vydechla.
''Teď mě omluvte, mám ještě práci.'' řekla jsem při odchodu a zvedla mobil ''Sedmé oddělení, nějaké potíže?'' zavírám za sebou dveře studia.
''Sedmé oddělení?'' slyším za sebou ještě kluky debatovat o tom, co jsem tam právě předvedla.

'Teď už jen chytit chlápka na kterýho někdo právě podal stížnost a pak dát výpověď u policie.' nasedám na motorku a uháním si to směrem ke stanici.