Arrogant protector [BTS FanFiction]

Zamítnuti

''Může mi někdo říct, co je tohle za teleportační blbost?!'' zařvala jsem ze svého pokoje. V obýváku najednou někdo dostal záchvat smíchu.
''Je tu něco směšnýho?!'' vylezla jsem z pokoje a zamířila přímo do obýváku. Kluci se začali smát ještě víc. Byli to Jin, Hobi a Suga. Zastavila jsem se a chvíli je pozorovala, pak jsem ukázala na Sugu
''Co ty tady děláš?'' zvedla jsem obočí. Kluci se okamžitě přestali smát a zmateně se na mě podívali.
''Sedím a sleduju televizi.. máš s tím nějakej problém?'' zeptal se otráveně Yoongi.
''Seš línej..'' sykla jsem. Yoongimu hned zmizel jeho cool výraz z obličeje.
''.. touhle dobou bys měl ještě ležet v posteli a chrápat.'' dokončila jsem větu. Jin s Hobim se zase začali smát.
''A ty zase těžká.'' oplatil mi urážku Suga. Nechápavě jsem se na něho podívala.
''Příště usni ve svým pokoji..'' odsekl ještě.
''Pff, nikdo se tě neprosil, abys mě přenášel do postele..'' zamračila jsem se na něho. Suga se pořádně nadechl a ukázal na Jina
''On.''
Podívala jsem se Jinovým směrem.
''Jen jsem chtěl aby se ti spalo dobře.'' vysvětlil mi Jin.
''To křeslo je náhodou pohodlný, takže příště mě tam necháte!'' řekla jsem a otočila se zpět ke svému pokoji
''Teď mě z vás ještě začala bolet hlava!'' křikla jsem na ně ještě z pokoje.
''Zkus si někdy rozpustit vlasy! Když je máš neustále v culíku, tak si je ničíš!'' odpověděl mi Hobi z obýváku.
''Jah jah, neříkají ti pan chytrej?.. Nah promiň, to je blbost. Koně totiž nejsou chytří!'' křikla jsem na něho zpět. Suga se začal zase smát.
''A želvy mají malej mozek!'' dodala jsem.
Suga náhle ztichl.

--- Oběd ---

''Oběd!'' zakřičel Jin. Tae byl opět první u stolu.
''Backie! Čekáme jen na tebe!'' ozval se Namjoon.
''Vždyť jdu..'' houkla jsem. Když jsem vylezla zpoza rohu, všichni na mě čuměli jak na ducha. Dlouhý šedý tepláky, volný bílý tričko s krátkým rukávem, rozpuštěný vlasy a mobil v ruce - co je na tom divnýho?
''Co je?'' zvedla jsem obočí.
''Co jsi udělala s tou škaredou švestkou, která tu byla před chvílí?'' zeptal se Yoongi s trochu nevěřícným pohledem.
''Takhle se holky nebalí.'' řekla jsem mu a sedla si ke stolu.
''Já tě nebalím, já tě pouze a jednoduše urážím.'' zamumlal Suga.
''Díky, jsi velmi laskav.'' zamumlala jsem zpět. Jin se na nás podíval
''Ale víte, že byste se k sobě i hodili?'' řekl zcela seriózně.
''Tak to v žádným případě!'' zvýšil Yoongi hlas.
''Jedině přes můj upřímnej úsměv!'' přidala jsem se k protestu. Všichni se začali tlemit.
''A ke mě by se nehodila?'' zeptal se Kookie Jina.
''Ne!'' opět jsem protestovala.
''A co já?'' přidal se Jimin.
''Ani omylem!'' odpověděla jsem.
''A já?'' Tae na mě udělal psí oči. Dlouze jsem se mu do těch roztomilejch ňuňu očiček podívala a řekla jsem
''Ne! To na mě nezabírá!''
''A co Jin?'' pokračuje Tae.
''Ne.''
''Hoseok?''
''Nope..''
''Namjoon?''
''E-e''
...
''Vypadá to, že jsme byli právě všichni odmítnuti jednou holkou u jednoho oběda.'' zasmál se Namjoon.
''Jop, přesně to se teď stalo.'' řekla jsem s plnou pusou.
''Neříkej, že bys odmítla tohle fajnový tělo.'' Jimin vstal a začal si vyhrnovat tričko.
''Dej to pryč..'' podívala jsem se mu do obličeje.
''Tomu nevěřím..'' podíval se na mě uraženě a nevěřícně zároveň.
''No tak klídek, nevnucujte se jí jen protože vás odmítla..'' řekl Jin.
''Tebe jsem odmítla taky..'' houkla jsem na něho. Oplatil mi to uraženým pohledem a všichni se opět začali smát.

Po obědě jsme se všichni rozložili po obýváku a trávili jsme. Po hodině koukání na televizi jsem se začala nudit.
''Nemáte tu něco jako soukromou posilku, nebo tak?'' zeptala jsem se s očekáváním, že řeknou ne.
''Není to úplně posilovna, je to spíš taková malá tělocvična.'' řekl Jimin
''Chceš se tam podívat?'' zeptal se.
''Že váháš.'' řekla jsem a zvedla se z gauče.
''Okey, následuj mě.'' kývl na mě.
Šli jsme chodbou kolem mého pokoje, na konci chodby u prádelny jsme zabočili doprava a po schodech dolů. Těch jsem si předtím nevšimla.
''Tady.'' řekl, otevřel dveře a rozsvítil
''Poslední dobou sem nějak často nechodíme, je to tu moc malý na tancování, takže jsme neustále ve studiu.'' dodal.
''Malý?! Je to tu velký jak kráva!'' řekla jsem s úžasem.
''Můžeš sem kdykoli zajít, když budeš chtít.'' usmál se na mě.
''Jasně, že budu chtít.'' vešla jsem dál a protáhla se.