Arrogant protector [BTS FanFiction]

Do blázince a už nikdy zpět

''Sbohem lidi!'' dramaticky zvedám pravou ruku na rozloučenou.
''Jak sbohem? Kam jdeš?'' zvedne vystrašeně hlavu Kwan (ano, ten řidič z prvního dílu).
''Eeh.. pryč.. mám novou práci, já se nezmínila? Ah, vlastně jsem neměla kdy. Tak ti teda říkám: mám novou práci.'' zasměji se.
''Cože?! Počkej! vždyť jsem se ani pořádně nerozloučili.'' Kwan vstal a vrhl na mě pohled, který jsem na něm ještě neviděla. Bylo to jako bych mu ublížila.
''Určitě se ještě uvidíme..'' řekla jsem a objala ho ''.. sbohem a hodně štěstí v práci.'' poplácala jsem ho ještě po zádech a odešla. 'Je na mě moc starej' řekla jsem si a pokrčila rameny. 'Proč jsem tak zlá? Náh.' mávla jsem ještě rukou a nasedám na motorku.

'Kdo mi může volat zrovna teď?' šáhnu si na vybrující zadek pro mobil.
''Kdo volá?'' ptám se Polívkovským tónem.
''.. Je tam Backie?''
''Ne, tady Karel..'' zvedla jsem obočí. Hned jsem poznala Jinův hlas a vypadá to, že i on poznal ten můj.. chytrý chlapec.
''Karel? Co je to za jméno?'' ptá se Jin celkem udiveně.
''Ah.. to je jedno.'' v duchu jsem se plácla do čela.
''Jo, no, už jsme skončili, kde teď jsi?'' otravuje dál.
''Na dálnici, předpokládám, že potřebujete odvoz.'' přehodila jsem si mobil do levé ruky.
''No, potřebuj- počkat.. víš, že je nebezpečné telefonovat za volantem, že?'' zvýšil hlas.
''Tak za prvé, motorka nemá volant a za druhé, to ty jsi zavolal mě.''
''No jo, promiň, já to- POČKAT CO?! Ty jedeš na motorce?! Vždyť se můžeš vybourat!'' tentokrát pořádně zařval.
''Klídek, neřvi na mě. Jsem přece profík..'' uklidňuji ho svým super-uklidňujícím hlasem.
''Já to pokládám, nechci abys kvůli mě ještě přišla o život.''
''Tak to polož.''
''Tak já to teda pokládám.''
''Tak čau.'' 'Začínáš mě pěkně iritovat.'
''Čau.'' dodal ještě.
'Boha tak to polož ty kašpare..'
*píp píp píp*
''Díky..'' dodám a hodím si mobil zpět do kapsy. 'A to jsem si myslela, že to bude lepší, než chytání lapačů kabelek nebo vraždičů domácích mazlíčků.. Jestli to vydržím do konce smlouvy, tak pojedu na prázdniny do Česka.. jo, pochybuju, že to vydržím..' nasadím si sluneční brýle i když je tma.. '.. ale myslím to vážně.. ten slib fakt dodržím.'
''WTF? Na co zas myslím?'' plácnu se do čela, tentokrát doopravdy.

Zastavila jsem před BigHitem, ale než jsem sesedla z motorky, vzala jsem mobil a číslo, ze kterého mi volal Jin jsem si přejmenovala na JammingMama. Konečně jsem vešla do velké budovy, ale hned u dveří jsem se zastavila. Přejela jsem pohledem Hobiho, Jimina a Kooka tancující na Touch my body, Sugu a Vho hádající se kdo je víc cool, Jina pobíhajícího kolem nich snažíc se je uklidnit a uprostřed toho všeho sedí Namjoon a hraje si s mobilem.
''Jo aha.'' zvednu pravé obočí. Všichni přestali s tím co právě měli na práci a podívali se na mě.
''Backie! Konečně!'' vykřikl Tae a rozběhl se za mnou s otevřenou náručí. Uhla jsem a on se připleskl na skleněné dveře.
''Jak konečně? Přijela jsem přesně sedm minut po tom, co se tady milostivý pán uráčil položit telefon.'' šťouchla jsem do Jina. Ten se na mě ušklíbl.
''Ne! já to nemyslel takhle! Jen jsem chtěl říct- teda nechtěl. Chtěl jsem dát najevo, že.. eeh-''
''Jo, radši to nevysvětluj.'' zastavila jsem Taeho koktání.
''.. ale-''
''Shhh..'' položila jsem mu prst na pusu a on už ani nepípnul. Otočila jsem se ke dveřím ''Tak, jedem!''.
Všichni se nasoukali do auta a vyjeli jsme.
''Backie? Nezdá se ti, že jedeš trochu moc rychle?'' ozval se Suga.
''Ani ne, takhle jezdím běžně.'' pokrčila jsem rameny.
''Dobře, řeknu to jinak: Jedeš jak magor..''
''Vidíš, tak si zvykej.'' šlápla jsem na plyn. Suga na mě vyplázl jazyk a otočil se zpět k okýnku.
''Já to viděla..'' řekla jsem klidně a upravila si zrcátko. Namjoon se tlumeně uchechtl a dál zíral z okna jako by nic.

U dormu jsem zaparkovala a kluci se vrhli dovnitř, já šla poslední. Moje kufry už byly uvnitř, jak slíbil Si-hyuk. Všichni ze sebe začali strhávat bundy, boty, čepice a bůh ví co ještě a už si to mířili do svých pokojů.
''Ehm, hoši?'' zvedla jsem ukazováček. Hobi se na mě otočil s tázavým pohledem.
''Co?''
''No, já jen jestli nevíte třeba kde se mám ubytovat nebo tak..'' spustila jsem ruku zase dolů.
''To byl asi ten pokoj, co jsem měl ráno uklidit, že?'' zeptal se Tae Hobiho.
''A uklidil jsi ho?!'' zvážněl Hobi.
''Ehh, no-''
''Hele, je mi celkem jedno, jestli pokoj je nebo není uklizenej, stačí mi, když mi ukážete, kde je.'' vložila jsem se zase do rozhovoru ''A taky začínám mít hlad.'' dodala jsem.
''Tak já ti ukážu pokoj a Jin zatím udělá jídlo.'' navrhl V a začal sbírat kufry. Jin kývl a zamířil do kuchyně.
''Dobře.'' vzala jsem zbytek kufrů a následovala Taeho.
''Ták, tady je tvůj pokoj, koupelna je támhle, záchod tam a naše pokoje jsou tímhle směrem. Kuchyň a jídelna jsou kousek od našich pokojů, to uvidíš hned. Sejdeme se tam.'' usmál se Tae. Trochu jsem se zorientovala a už se chystám vejít do pokoje, ale V tu pořád stojí a přitrouble se usmívá.
''Potřebuješ něco?'' zeptala jsem se ho.
''Já, oh, ne, proč? Ajo, promiň, tak já jdu.'' zakoktal se znova a otočil se k odchodu.
''Taehyungu?'' houkla jsem na něho ještě.
''A-ano?'' otočil se.
''Díky.'' usmála jsem se. Tae se na mě ještě chvíli udiveně díval, pak se vítězoslavně usmál a odběhl pryč. Nechápavě jsem zvedla obočí a šla se převléct.

Konečně jsem vylezla z pokoje a zamířila do jídelny, kde už všichni čekali. Sedla jsem si a nebudeme si nic nalhávat, všem spadly čelisti. 'Jo já nemám brýle.' uvědomila jsem si.