Arrogant protector [BTS FanFiction]

Backie je divná!

  Spala jsem sotva tři hodiny a zase jsem vzhůru. Zase si budu muset zvykat na jiný podmínky. 'Není tu ještě něco na uklizení?' ptám se sama sebe a rozhlížím se kolem. 'Ne..' sklopím znuděně hlavu. Zvedla jsem se a už si to štráduju po chodbě. 'Tak si to tu aspoň prohlédnu, pohledám tajné skrýše a zjistím si jací sprosťáci to jsou.' ušklíbla jsem se. 'Kuchyň, tady jsem byla, dál.. jídelna, taky.. hmm..' rozhlížím se kolem sebe a svým moudrým okem zahlédnu schody. 'Wtf? Když mají pokoje naplácaný dole, co mají sakra nahoře?' zvednu obočí a šplhám se nahoru. Posvítila jsem si mobilem, nechtěl se mi hledat vypínač. Navíc tam nebyla úplná tma, díky oknům. 'Aha.. tady se asi tři sta let neuklízelo. Už chápu proč mají všechno nacpaný dole.' plácnu se do čela. 'Tak tohle patro budu mít tak na čtyři noci. To bude švanda~' potichu zatleskám a otočím se doleva. 'Tady si to zabírám na večery!' říkám si v duchu s otevřenou pusou a už se hrnu do malého útulného výklenku s pohodlným křeslem, stolkem a úžasným výhledem na lesy v dálce. Ihned jsem se vrhla k výklenku a skočila na křeslo. Ozvala se tlumená rána. 'Ale křeslo.. už ani tobě se nedá věřit.. všechno vypadá nejdřív tak měkce a pohodlně a pak si na tom člověk zlomí zadek.' bolestně změním pózu na křesle 'Kdo tě tak proseděl?'  jemně jsem poplácala levé opěrátko křesla. 'Bože.. jsem magor..' zívla jsem '.. snad aspoň nemluvím ze spaní, když už si povídám s křeslem.' pomalu zavírám oči a konečně padám do hlubokého, dlouhého-
''Co tady děláš?''
''Agh! Bože, nechceš mě radši vykastrovat a hodit do guláše?!'' chytla jsem se za hlavu.
''Eh.. cože?'' ptá se Namjoon lehce zmateně.
''Hmm? Co tu dělám? Nic, jen tu trochu okopávám hroby v tomto úžasném skleníku.'' podívala jsem se na něho a zvedla jsem ruku do V-znaku.
''Ve svém věku bys ještě neměla pít, víš o tom?'' zvedl obočí.
''Eh? U nás bych už chlastala za volantem a kouřila doutníky.'' odvětila jsem a rozvalila jsem se na křesle ještě víc. V tom se Namjoon sklonil ke mě, naše obličeje byly asi tři centimetry od sebe. Díval se mi do očí asi minutu.
''Co to děláš?'' zvedla jsem pravé obočí. Namjoon se narovnal zpět do původní pozice
''Říkal jsem si, že někdo jako ty, by jen tak nepil alkohol.. tudíž to tvé mluvení z cesty je způsobeno nedostatkem spánku..''
''Ano pane doktore.''
''.. takže bys měla jít spát..''
''Ano pane doktore.''
''.. hned.''
''Ano pane doktore, děkuji za přesnou diagnózu pane doktore, jdu spát pane doktore.'' přikývla jsem položila hlavu na opěrátko a zavřela oči.
''Ale ne tady-.. agrh..'' plácl se Namjoon do čela.

*zzzZZzzZZzzzZZz*
''Přišel jsem pro inspiraci k dalšímu songu-'' vzal mě do náruče ''- a taky tady tu inspiraci čerpat budu.'' položil mě na polorozpadlou válendu ''Tak..'' bere si tužku, sešit a sedá si do křesla. ''Výklenek mi nikdo zabírat nebude.'' řekl ještě a podíval se na mě.
Nějakou dobu tam seděl, psal a škrtal, občas se podíval z okna, ale pak znova začal psát. Za nějakou chvíli přestal psát na delší dobu a jen tak si hrál s tužkou. Otočil se mým směrem, chvíli na mě koukal, pak se usmál a zase začal psát. Takhle to dělal až do sedmi do rána.
*zzzZZzzZzZzzzZZ*

''Huh.. mnohem pohodlnější než to tvrdý křeslo.'' zamumlala jsem a otočila jsem se na druhou stranu.. ano, přesně tohle jsem dělat neměla. Ozvalo se křupnutí, potom rána jak z děla a z polorozpadlé válendy se stala rozpadlá válenda. Rozsypala se pode mnou jak pytel ořechů. Namjoon se rychle otočil a zděšeně odhodil tužku s blokem
''Backie jsi v pořádku?!''
''Aish! To jsi mě rovnou mohl hodit do ohniště!'' křikla jsem a začala se sbírat z té hromady, které se po mé návštěvě už nedalo říkat ani kus nábytku.
''Promiň, já nevěděl, že je na tom už tak špatně..'' omluvil se Namjoon a začal mi pomáhat vstát.
''Co se stalo?!'' vyběhl po schodech Jin s kuchyňskou chňapkou na ruce.
''Tady pan destruktor rozbil válendu.'' ujala jsem se slova.
''Cože?! Já tě na ni jen položil!'' odpověděl Namjoon se zvýšeným hlasem.
''Tím mi chceš říct, že jsem těžká, jo?'' koukla jsem se na něho vyčítavě.
''Ne! tím chci říct, že by neunesla nikoho, vždyť byla už skoro rozpadlá.'' odvětil Namjoon.
''Tak proč jsi mě na ni položil, když jsi to věděl?!''
''Vždyť jsem říkal, že jsem nevěděl, že na tom byla až tak špatně!''
''Měl jsi mě nechat na tom křesle!''
''Ale já chtěl psát!''
''A já spát!''
''Uklidněte se, pšššt..'' okřikl nás Jin.
''Nepšti mě.'' řekla jsem česky Jinovi a zvedla obočí. Jin zvedl ruku se zdvihnutým ukazováčkem a otevřel pusu že něco řekne, ale vypadlo z něho jen
''Cože?''
''Vidíš, zase mluvím česky..'' řekla jsem tentokrát normálně korejsky ''.. nebudeme se tu hádat jak malé děti.. jdu se sprchnout, zatím.'' mávla jsem rukou a už si to kráčím ze schodů.

~~~ Moje sprchování nebylo nějak zajímavé, takže vám prozradím, co se mezitím dělo mimo koupelnu.. i když to není o moc zajímavější ^•^ ~~~

''Proč máme zrovna my jako ochranku tohle?'' podíval se Namjoon na Jina.
''Náhodou Backie je fajn..'' opětoval Jin pohled Namjoonovi ''.. a taky první, kdo ti takhle dlouho odporoval tady v dormu.. a ještě k tomu tu hádku vyhrála.'' zasmál se Jin.
''Tak za prvé, je to ženská.. a za druhé, eeh.. není žádný za druhé.'' Namjoon se otočil k odchodu
''Ale máš pravdu.. navíc mi pomohla s novou písní.'' otočil se ještě.
''Jak?'' zeptal se Jin.
''Podíval jsem se na ni jak spí a hned jsem věděl co psát.'' ušklíbl se Namjoon.
''Ah.. ať je to cokoli, tohle zpívat nebudu.'' řekl Jin a pokračoval v chystání snídaně.
''Tss.. náhodou tohle bude úžasnej song..'' zamručel ještě Namjoon a odešel do svého pokoje.