Arrogant protector [BTS FanFiction]

1. část 2. práce

'Hmm, už jsou to tři měsíce a pořád mě to baví.' Zvednu obočí a ladně se odrazím od právě parkujícího auta. Doskočím na protější zídku a poposunu si sluneční brýle zatím co běžím po zídce dál. 'Boha, ten týpek je snad nesmrtelnej..' vyskočím '.. a nikdy se neunaví.' vydechnu si a odrazím se od jeho zad. "Zločinec padl." vydechla jsem ještě za letu a pak dopadla před něho. Chtěl se ještě zvednout, ale já už se na něm houpu a nasazuji pouta. "Zločinec lapen.. jupí." protočím znuděně panenky. Koutkem oka mrknu za sebe na právě přijíždějící auto. "Docela smutný, že běžím rychleji než vy jedete autem." zvednu chlápka a soukám ho do policejního auta. "To bude tím, že auto není parkourista." mrkne na mě řidič. "A já nemám motor, Kwane." zašklebím se na něj, zabouchnu dveře od auta a jdu si dál po svých. Pozoruji jak auto odjíždí směrem ke stanici a v tom mi zazvoní mobil.
"Nah?"
"Min Backie?"
"Áno, u telefonu."
"Bang Si-hyuk ze společnosti BigHit Entertainment, měl bych na vás prosbu, můžeme se sejít zde ve společnosti?"
"Když to najdu.." pokrčím rameny.
"Oh, pošlu pro vás auto, kde se teď nacházíte?"
"Myslím, že bude rychlejší, když tam zajedu sama, jaká je adresa?"
"Dobře, *velmi dlouhá, nudná a nepodstatná adresa*."
"Díky, budu tam za deset minut." dám si mobil do zadní kapsy od kalhot a rozběhnu se ke své motorce, která je..
'No do háje.. jak daleko jsme běželi? kripl blbej.. to si s ním ještě vyřídím, takhle mě hnát.' rozběhnu se. Jakmile jsem doběhla k motorce, zadala jsem si do GPSky adresu. 'Mám štěstí, že je to jen patnácti minutová cesta, to tam do pěti minut budu.' ušklíbnu se, nasednu na motorku a už se řítím k BigHitu. 'Hmm, BigHit.. to mi něco říká.. sakra kde jsem to logo viděla?' stojím před společností a připitoměle čumím na budovu. Konečně se rozkoukám a vejdu dovnitř. U vrátnice, či jak se tomu nadává, jsem ukázala odznak a řekla, že mám schůzi s tím týpkem. Slečna mi ukázala směr a já se vydala namísto ke schodišti k výtahu. "Moje nohy jsou slabé.." opřela jsem se o stěnu výtahu. Zaklepu na dveře kanceláře a nakouknu dovnitř.
"Eh, dobrej, asi.." zvednu obočí.
"Backie, dobrý den, posaďte se."
"Díky." pokrčím rameny a jdu dál. Až teď se na mě podíval. A nebudeme si nic nalhávat, málem mu vypadly oči.
"Jste Backie, že?" znejistil.
"Jo, proč?" upravím si sluneční brýle.
"Vypadáte.. trochu mladší, než jsem si.. myslel."
"Je mi osmnáct, každopádně jsem asi tak úžasná, že mě každý potřebuje." arogantně jsem se zašklebila.
"Ah.. No, k věci, chtěl bych abyste se stala soukromou ochrankou sedmičlenné hudební skupiny. Práce je velmi dobře placená. Většina skupin má členů ochranky podle počtu členů skupiny samotné, nebo jednoho ochránce na dva či více členů. Myslím, že vy byste byla zatím jediná, která by sama chránila celou skupinu, tím pádem byste měla celý výdělek pro sebe. Teda kdybyste-"
"Beru. Kde to mám podepsat?" Už držím pero v ruce.
"Vážně? čekal jsem, že odmítnete." podíval se na mě s udiveným pohledem.
"Jop. Zní to zajímavě a dobře placeně." hned jsem se zpětně zamyslela a hned poté udivila nad tím, co jsem právě řekla.
"Skvěle!" uchechtl se, "Budete se pohybovat neustále kolem nich, budete bydlet s nimi v jejich dormu a střežit je."
"Jasný, jako sedm očí v hlavě, rozumím." hodila jsem nohu přes nohu a začala si číst smlouvu.