Arrogant protector [BTS FanFiction]

Backie je češka! No bóže..

"Ona není odtud!" vyhrkl ze sebe Kookie a ukázal na mě.
"Ona má jméno.." snažila jsem se ho malinko zklidnit.
"Já jsem to věděl!" pokračuje Kook se zvýšeným hlasem.
"Jo, já taky.." dál Kookiemu klidně opovídám.
"Už poprvé jsem si všiml, že má úplně jiné rysy tváře, než my!" Kook se na mě stále dívá. Dlouhá odmlka. Všichni se na mě pořád udiveně dívají. Stále ticho.
.
.
.
"Já chci jen dojíst svoje jídlo.." řeknu celkem zraněně. Všichni se vzpamatovali a přestali zírat. 'Nááh.. nesnáším, když mi věnuje pozornost tolik lidí.'
"Omlouvám se." Kookie vstal a uklonil se.
"V pohodě, sedni.'' řekla jsem a dál se věnuji svému jídlu.
"Takže.. odkud vlastně jsi? Jestli se tedy můžu zeptat." začal Suga.
"Nesmíš.." řekla jsem s plnou pusou.
"Ah.." vzdychl Suga.
".. Česká republika." protočila jsem panenky. Zase ticho, tentokrát plné přemýšlení.
"O tom jsem slyšel!" vykřikl tentokrát Tae.
"To je možný.." zamručela jsem a do pusy si strčila poslední sousto.
"Jaký to tam je?" pokračuje Tae.
"Divný, jako všude jinde." zvedla jsem se, vzala svoje nádobí a šla ho umýt.
"To je dobrý, já to pak-"
*zastavila jsem vodu, nádobí nechala okapat a zamířila jsem do svého pokoje*
"-opláchnu." dokončil Jin větu.
"Dobrou." mávla jsem na ně za odchodu.
"Dobrou!" slyšela jsem za sebou ještě čtveřici ve složení: Tae, Kookie, Hobi a Jimin. Ostatní se nejspíš vzpamatovávali z mojí arogantnosti.

'Ti jsou nesmrtelní.' vešla jsem do pokoje a sedla si na postel. 'Teď už jako můžu spát, jo?' zeptala jsem se sama sebe. 'Počkat, co když se mi nechce? Nejsem zvyklá spát takhle brzo večer. Vlastně nejsem vůbec zvyklá moc spát. No tak to tu zatím trochu poklidím.' konečně jsem se dohodla sama se sebou. V tom někdo zaklepal na dveře.
"Hah?" otevřela jsem. Stál tam Jimin.
"Nevzbudil jsem tě?" zeptal se.
"Ne, uklízím.." asi konečně začínám být unavená na to, abych byla zlá.
"Ah, já ti pomůžu, stejně to měla být z části práce nás všech." usmál se.
"Eeh.. okey." pustila jsem ho dovnitř.

Složila jsem poslední deku a dala ji do skříně.
"To bylo rychlý." podíval se na mě Jimin.
"To víš, v uklízení mám osmnáctiletou praxi.." prohodila jsem a sedla si na postel. Jimin se zasmál a sedl si do křesla naproti posteli.
"Ale díky za pomoc." podívala jsem se na něho.. něco je se mnou špatně, takhle se většinou nechovám.
"Nemáš za co, mělo to být uklizený než jsi přišla."
"Proč jsi vlastně přišel? Začali jsme hned uklízet a ty jsi předtím nic neřekl." zeptala jsem se a zakopla jsem kufr pod postel.
"Jo vlastně. Předtím jsi se představila jen ty, takže nás asi moc neznáš. A já chtěl být první kdo se představí tobě."
"To není potřeba, už o vás něco vím." mávla jsem rukou.
"Oh, pravda, Bang ti o nás nejspíš už všechno řekl."
"Eh, no.. jo." přikývla jsem 'To určitě, ten by mi neřekl ani slovo i kdyby se sem řítilo tornádo.' uchechtla jsem se.
"Tak já půjdu, asi budeš unavená." zvedl se Jimin.
"Jo, dík." ani jsem se nepostavila a rovnou jsem se natáhla na postel.
"Tak.. dobrou." podíval se na mě ještě.
"Dobrou" mávla jsem a zavřela jsem oči.