This Part Of My Life [1D]

Chapter 14

Došli jsme k autu a Louis mi otevřel zadní dveře. Sám pak auto obešel a sedl si na místo spolujezdce.

„Co má tohle jako znamenat?“ zeptal se udiveně Harry, když si nás oba prohlížel. „Vy jste se jako nějak dohodli nebo je to čistě jen náhoda?“ ptal se a přitom máchal rukama směrem k nám oběma.

„Náhoda,“ odpověděl Louis téměř diplomaticky. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že naráží na naše barevné sladění. Hold dnes budeme oba za ty černo-červené.

„Tak jo,“ řekl a nastartoval auto. „Mimochodem, Deb… jsi kočka,“ pochválil můj vzhled a přitom na mě mrkl skrze zpětné zrcátko. „Kdy jsi začala nosit takové hadry?“ zeptal se a použil můj výraz pro takovéto oblečení, které jsem nepokládala za příliš komfortní. „Pamatuji si, jak jsi vždycky říkala, že by sis na sebe nikdy neoblékla něco takového, když jsem ti to v obchodě pokaždé cpal do rukou.“

„To stále platí, ale situace si to vyžaduje, takže musím,“ odpověděla jsem a pokrčila rameny. Oba dva se začali smát. „Ha, ha, ha… však se mi smějte dál. Proč taky ne, že?“ řekla jsem ironicky a hovořila spíše k sobě, než k těm dvěma uchechtaným magorům.

Když jsme dojeli na místo a zaparkovali v prostoru označeného pro hosty, kteří dnes vystupovali, tak se nás hned ujala ochranka a odvedla nás do budovy, která byla dnes vyhrazena pouze pro VIP hosty.

Procházeli jsme kolem barikád, za kterými byli nalepené houfy křičících fanynek, dožadujících se tak pozornosti svých miláčků. Kluci si to samozřejmě neodpustili a i přes nadávající ochranku se pár šťastlivcům podepsali a udělali nějakou tu fotku. To byli prostě oni. Pro své fanoušky by se i rozkrájeli.

Jakmile jsme se konečně dostali do bezpečné zóny, už se k nám řítil Liam. „No kde jste? Už jsem myslel, že se neukážete a budu vás muset následně zabít,“ řekl, v obličeji celý rudý.

„Ježiši, klídek bro. Vždyť vystupujeme až za půl hodiny,“ snažil se ho ledabyle uklidnit Louis.

„Liame, promiň. Strašně moc se omlouvám. Já nevěděla, že už jste jeli. Nikdo mi zas nic neřekl, tak jsem myslela, že je ještě čas,“ začala jsem se radši rychle omlouvat, protože jsem nechtěla ať je na kluky naštvaný kvůli mně.

„To je dobrý,“ uklidňoval mě a koukal na mě jako na sluníčko na rozdíl od vražedného pohledu, který směřoval k Louisovi. „Nikdo ti nic neřekl, protože tenhle,“ ukázal na Louise „tenhle se rozhodl, že tě vezme svým autem, abychom se zase netlačili a že ti řekne, až bude potřeba vyrazit.  A tenhle se zas rozhodl, že pojedete jeho autem, takže na tebe taky počká,“ ukázal zas na Harryho. „Jenže mám pocit, že by byli schopní čekat i roky, než aby ti něco řekli,“ Oba zmínění jen protočili oči, protože věděli, že Liam zas jen zbytečně přehání.

Všude kolem byly nějaké slavné osobnosti, které jsem byla zvyklá vídat jen z obrazovky, a teď tam stáli přímo přede mnou. S některými mě Harry seznámil, takže jsem si s nimi i potřásla rukou, což byl rozhodně obrovský zážitek, ale nemohlo se to vyrovnat žádnému zážitku, který jsem prožila s těmi svými pěti nejúžasnějšími přáteli. A už vůbec se to nemohlo vyrovnat tomu pocitu, když vás drží v náručí Louis Tomlinson, který vás právě zachránil od trapného spadnutí ze schodů. Ty jeho paže, oči, rty… ne! Nesmím na to myslet!, napomínala jsem se. Nejenže to bylo naprosto nevhodné, takhle smýšlet o kamarádovi, který o tom neměl ani ponětí, ale za další byl pro mě Louis od dnešního odpoledne navždy tabu. Zakázané ovoce, po kterém jste toužili, ale nemohli ho mít.

„Deb,“ oslovil mě Liam, který se z čista jasna objevil vedle mě. „Dovol, abych ti představil Danielle.“ Vedle něj stála jeho úžasná přítelkyně Danielle, které to náramně slušelo. Měla na sobě nádherný stříbrný top s jedním ramínkem a tmavou sukni, velice krátkou, aby mohly vyniknout její úžasně dlouhé nohy obuté do vysokých páskových bot stříbrné barvy. Vlasy měla dnes vyžehlené a nechané volně spadat kolem hlavy.