This Part Of My Life [1D]

Chapter 24

„Chtěla jen říct, že se nemáme rádi, ale že se milujeme. Viď zlato?“ řekl a zezadu mě objal kolem pasu a letmo mě políbil na tvář. Otočila jsem k němu hlavu a zaraženě se usmála. Jeho zorničky se rozšířily a já pochopila, že mám předstírat lépe. Nasadila jsem tedy svůj šťastný úsměv a otočila se zpátky na mámu, která nás pořád ještě sledovala a tak jsem přikývla. Zrychlil se mi tep a krev mi obíhala dvakrát rychleji než obvykle.

„Jsem za vás šťastná, děti moje. Jenom nechápu, proč jsi mi to neřekla, už když jsi přijela?“ vrátila se ke své první otázce a já musela polknout. Začaly se mi třást nohy, a kdyby mě Harry nedržel, tak bych se sesypala jako domeček z karet.

„Víš Jane,“ začal Harry místo mě, protože věděl, že jsem naprosto v koncích a za chvíli se asi složím. Lhaní opravdu nebylo mou silnou stránkou a už vůbec ne, když se jednalo o lhaní mámě. „My spolu teď ještě nemůžeme být veřejně, víš. Všechno kolem kariéry a managementu je tak složité, a tak jsme toho chtěli všechny ušetřit, těch starostí myslím, ale obávám se, že jsme byli v noci asi hlasitější, než jsme chtěli,“ zasmál se mi u ucha a máma nahodila výraz jako ‘No, možná trošičku.‘

Panebože, takže nás slyšela. Všechno je to v háji. Hodila jsem se do naprosto nehybného stavu a ani jsem nemrkla. „Omlouvám se. No a teď, když je to tedy venku, doufám, že to zůstane tajemstvím, protože management by mě asi zabil, kdyby to prasklo v nepravý čas,“ pokračoval naprosto v klidu, zatímco si šel sednout ke stolu a mě tam nechal napospas s mýma třesoucíma se nohama.

„Samozřejmě. Nemusíte mít strach. Od nás se nikdo nic nedozví. A teď se pojďte před cestou najíst,“ pobídla nás a Harry už si nabral pár lívanců na talíř. „A jestli to stanování byla jenom zástěrka, tak klidně můžete zůstat tady. Nám to vadit nebude,“ řekla s úsměvem na tváři. Vážně to vzala tak v pohodě? Že si jen tak ‘začnu chodit‘ s Harrym po jednom společně stráveném víkendu, když předtím jsem ani nevěřila, že bychom se mohli vůbec ještě někdy vidět? To pro ni Harry opravdu tolik znamená, že by to všechno zkousla tak hladce a bez povyku? Opravdu?

„Ne, opravdu jedeme s klukama stanovat. Ale díky za nabídku,“ smál se Harry a natáhl ke mně ruku. Když jsem ji chytla do své, tak si mě k sobě přitáhl a posadil na klín, zatímco máma se už pomalu vytrácela z kuchyně, pořád s tím načervenalým úsměvem.

„Cos to provedl, Harry?!“ ptala jsem se ho na pokraji psychického zhroucení.

„Jen to, co bylo nutné udělat,“ odpověděl naprosto v klidu. „Nebo jsi jí snad chtěla vyslepičit, že spolu jen tak blbneme v posteli, aby ji ranila mrtvice?“ ptal se potichu. „Nemysli si, že si nepamatuju všechny ty nedělní dýchánky, kdy nás krmila těmi kecy o tom, jak je manželství posvátné a sex bez lásky je hřích. Bože, to byly časy.“ Při té vzpomínce se zasmál. „U mě jí to může být jedno, že já se tím neřídil. Nejsem její syn. Ale nemyslím si, že by přežila fakt, že její jediná dcera nepochytila nic z její víry a ještě se jí vyloženě vysmívá, když to dělá dva metry od její ložnice,“ vysvětloval a měl pravdu. Harry ji vždycky měl, ale stejně mě to moc neuklidnilo.

„A proč jsi to teda udělal?!“ napadla jsem ho. „Když jsi tohle všechno věděl, proč si sakra lezl do mé postele?!“

„Myslel jsem, že to bude v pohodě. Netušil jsem, že budeš tak křičet,“ mluvil naprosto v klidu, bez jakýchkoliv emocí a při poslední větě se mu na tvářích objevila lehce červená. Anděl, napadlo mě při pohledu na ty neposedné kudrlinky trčící do všech stran, na ty růžové tvářičky a smaragdově zelené oči, které pro mě celý život znamenaly jediné. Domov. S Harrym jsem mohla být kdekoliv a vždy jsem se cítila v bezpečí. Moc pro mě znamenal.