This Part Of My Life [1D]

Chapter 21

Ve středu se u mě odpoledne stavila Trisha, aby se mnou probrala svůj katastrofický zážitek z plesu.   

„Normálně si to představ,“ začala už ve dveřích. „Byla to naprostá katastrofa! Bože, ani netušíš, jak moc jsem se tam nudila. Peter je děsnej kretén! Sotva jsme tam došli, tak se začal shánět po těch svých kumpánech z fotbalu a tahal se s nimi celý večer! Mě si vůbec nevšímal! Seděla jsem tam jako naprostá troska a koukala na ostatní, jak se baví,“ vztekala se.

„Mi neříkej, že si pro tebe nepřišel nikdo jiný. Jsi snem nejméně třetiny kluků z města.“ Jevila jsem jen nepatrný zájem o její žvatlání, protože jsem zrovna měla náladu. Už když jsem ji z okna viděla, jak si sem nasupeně kráčí, tak jsem věděla, že z tohohle nakonec vyjdu vítězně já.

„Jo, ale ta třetina zahrnuje tu největší spodinu. Ostatní pohlední kluci byli zadaní nebo se tahali spolu,“ rozčilovala se pořád a já se jenom pousmála, zatímco jsem stála u dřezu a čepovala vodu do džbánku. „No, ale zas takové fiasko to nebylo, i když mi potom jeden debil z té Peterovi partičky vylil na ty úžasné a velmi drahé šaty punč. Pořád jsem si říkala: „Holka, jsi na tom pořád ještě dobře. To taková Deb u hrozivé tetičky Grace, ta se musí mít ještě hůř…““

„Vlastně,“ skočila jsem jí do toho s radostí, jak jsem se těšila na tento okamžik. „Já se měla přímo skvostně! Po delší době jsem zase obhlédla naše hlavní město, navštívila rádio, byla jsem na úžasném koncertě, pak se skvěle bavila s partou na diskotéce, romanticky jsme tančili a pak se ještě úžasněji bavili doma,“ vyčetla jsem seznam věcí, které jsem věděla, že jí naštvou. Celá zrudla už jen při pomyšlení, že by to mohla být pravda a ona fakt zažila tu nejhorší sobotní noc svého života. Navíc ještě s pocitem, že všichni ostatní se měli lépe.

„Ty? Co bys prosím tě dělala v Londýně? A s jakou partou? S nikým se nebavíš,“ snažila se to popřít a já se jen usmívala. Její oči se rozšířily, jak na mě zaostřila a všechny její uklidňovací představy se začaly hroutit.

„No s někým přeci jen ano,“ řekla jsem a sedla si naproti ní ke stolu. Nechala jsem jí, aby jí to docvaklo samotné.

„Bavíš se se mnou a já tam nebyla. Věř mi, že to bych si pamatovala a jinak ani nevím, jestli ses předtím bavila s někým jiným než s Harrym. Byli jste jak siamská dvojčata, takže…“ spadla jí brada, když si to konečně dala dohromady.

„Harry mi volal hned potom, co jsi minulý týden odešla, a chtěl, abych za nimi přijela a tak jsem tam s nimi od pátku byla.“

„Já ti nevěřím, to prostě…“ nedokončila a mně začal zvonit mobil. Zvedla jsem se a došla k lince. Na displeji svítila Harryho fotka.

„Ahoj Harry,“ pozdravila jsem ho a koukala na Trishu, jak bledne a vstává od stolu. „Hele zlato, mohl bys prosím tě zavolat tak za tři minutky, něco tu zrovna mám rozdělaného. Vysvětlím ti to potom, jo?“ pokračovala jsem rychle, než stačil cokoliv říct.

„Dobře, ale ať to stojí za to!“ zasmál se.

„Jasně, brouku. Zatím.“ Típla jsem to a vydala se za Trishou do předsíně, kde už se chystala k odchodu. „Už odcházíš?“ zeptala jsem se, opírajíc se o stěnu.

„Příště mě doufám vezmeš s sebou, až tam pojedeš! Jako takovéhle výlety beze mě nebudu tolerovat! Nechápu, proč jsi mi o tom neřekla už dřív!“ vztekala se.

„Tak já věděla, že se těšíš na ten ples, tak…“ utnula mě hysterickými výkřiky.

„Ples? PLES? Proč myslíš, že by se mi zdál ten stupidní ples lepší, než strávit víkend s One Direction?!“