This Part Of My Life [1D]

Chapter 28

Ráno jsem se probudila s hlavou na Louisově nahé hrudi a propletenýma nohama s jeho. Ruku jsem měla přehozenou přes něj a on ji držel tou svou, stejně tak druhou, kterou měl pode mnou, se dotýkal mého ramene. Koukla jsem na něj, jakmile se mi podařilo otevřít oči. Měl oči zavřené, ale jakmile vycítil, že ho sleduju, tak je otevřel. „No konečně!“ řekl otráveně, když viděl, že jsem vzhůru. Jak jako konečně? A co ten tón?

„Už je ti lépe?“ zeptala jsem se s nakřáplým hlasem. Asi jsem za včerejšek řvala víc, než bylo zdrávo.

„Jo, je mi líp, tak už můžeš konečně vylézt,“ pokračoval stejným otráveným tónem, ale všimla jsem si, že šeptal.

„Hádám, že hlava ti po včerejšku asi moc nevychladla, co?“ zeptala jsem se napůl naštvaně.

„Asi ne, když ses o mě celou noc třela a nedovolila jí zchladnout,“ napadl mě a já se nazdvihla na ruce.

„No to si snad ze mě děláš prču, ne? Ještě mi nadej, že jsem ti zachraňovala život, ty debile jeden. Že já se vůbec starala. Mám tě plné zuby, Louisi! Kdybych tě včera večer nechala umřít, ať už na udušení se zvratkama nebo na prochladnutí, nejspíš bych udělala líp,“ vztekala jsem se a co nejrychleji se soukala pryč od něj.

„Neumím se rozhodnout, zda jsi roztomilejší, když se snažíš zachraňovat mi život i přesto, že víš, že tě nesnáším, nebo když se vztekáš,“ smál se, zatímco jsem se zběsile oblékala.

„Vidím, že už je ti vážně až moc dobře, takže si tu hnij pěkně sám. Nazdar,“ řekla jsem a vyšla ze stanu. Kluci už byli vzhůru a připravovali snídani nebo snad i oběd, jelikož slunce už se zdálo být vysoko.

„Ale, ale. Podívejme se, kdo se nám to konečně probudil. To ale musela být noc, když jste si tak přispali,“ řekl Niall, který si mě jako první všiml.

„To si ani neumíš představit!“ odpověděla jsem mu a jeho nechutných sexuálních ukázek jsem si nevšímala.

„Až tak jo?“ zeptal se smutně Harry. Copak mu nikdo neřekl, co se dělo?

Z mých myšlenek mě vytrhl Liamův hlas. „Jak je mu?“ ptal se mě.

„Se ho běž zeptat sám,“ řekla jsem naštvaně. „A jestli ho pořád plánuješ zabít, tak do toho. Klidně si mě zavolej, pokud budeš potřebovat pomoct. Mileráda ti pomůžu ukroutit mu hlavu,“ pokračovala jsem, zatímco jsem si sedala Harrymu na klín.

„Ale no tak. Nebuď tak nakvašená, lásko. Bylo to náhodou príma,“ provokoval Louis, když vylezl ze stanu a koukal přímo na mě.

„Príma? Chceš vědět, co je príma? Já ti ukážu, co je príma!“ řekla jsem a na nic nečekala. Přitiskla jsem rty na Harryho a začala ho líbat. Byl zaskočený mým činem, ale pak se přidal. Líbali jsme se tak půl minuty, než jsem se odtáhla a pohlédla na Louise, který se na mě pořád díval, akorát jeho pohled přešel do agresivního, když svraštil obočí a rty se mu spojily do úzké linky. Věnovala jsem mu pohled alá ‘Jdi se vycpat‘ a on odkráčel někam mezi stromy se svým kartáčkem následován Liamem. Už jsem přestala mít tendenci ho chránit, takže ať by mu řekl nebo udělal cokoliv, v tu chvíli bych byla spokojená.

„Tak vysvětlí mi už někdo, co se tu děje?“ ptal se zmateně Harry.

„Oni ti to fakt neřekli?“ zeptala jsem se a on zakroutil hlavou. Trhla jsem hlavou k Zaynovi, který jen pokrčil rameny a Niall vedle něj se svíjel smíchy.

„Byla prča nechat ho si myslet, že vy dva…“ vyprskl smíchy Niall. Nevšímala jsem si ho a radši svou pozornost obrátila zpět k Harrymu.