He save•She save [CZ]

3. Ty sis mě chtěl vzít?

Z pohledu Draca

U Dakoty jsem zůstal celou noc a řekl jsem jí všechno. Teda, všechno, až na jednu věc. Nezmínil jsem se o té žádosti o ruku. Nemohl jsem jí to říct. Nevím proč, ale měl jsem prostě pocit, že by si to neměla pamatovat.

Nikdo z našich rodin o tom nic neví, protože já jim nic neřekl a Dakota nemá nikde napsané, že má nějakého sourozence. Tohle mě docela uklidnilo. Bella by mě zabila. A nebo ještě zabije. S čímž nejsem zase tak moc srovnaný.

Bylo hodně brzo ráno a já s Dakotou jsme celou noc nespali. I když si mě nepamatuje, pořád jí neskutečně miluju. Jenom nevím, jestli ona cítí to samé ke mně.

~~~~~~~~~~

Okolo osmé hodiny ráno, jsem se rozhodl, že bych tohle všechno měla oznámit mým rodičům, Belle, a také to musím oznámit v práci. Dakotu ale neopustím, takže to všechno budu muset vyřešit přes telefon.

Seděl jsem na židli vedle ní a ona na mě koukala. Nevěděl jsem, co mám dělat, a tak jsem nedělal vůbec nic.

,,A co moji rodiče?" zeptala se mě najednou.

A pak mi došlo, že jsem jí o jejích rodičích nic neřekl. ,,No, víš...ehm..já... Musím zavolat mojim rodičům, aby přijeli. Vydrž chvilku," hned, jak jsem to dořekl, jsem se zvednul a utíkal z pokoje pryč. A tohle byl důvod, jak se donutit zavolat mým rodičům.

Šel jsem na chodbu, někam, kde nebylo moc lidí a zavolal jsem mojí matce.

Já: ,,Matko?"

Narcisa: ,,Draco, to jsi ty?"

Já: ,,Přijeďte okamžitě i s Bellou do londýnské nemocnice."

Narcisa: ,,A co se stalo?"

Já: ,,Na nic se neptej a vyražte."

Zavěsil jsem a sedl si na nejbližší sedačku. Položil jsem si hlavu do dlaní a rozdýchával jsem to všechno.

O půl hodiny později se tady konečně objevil zbytek naší rodiny.

,,Tak co se děje?" zeptala se naštvaným tònem matka.

,,Asi byste měli jít dovnitř," řekl jsem jim.

Oni mě poslechli a společně jsme vešli do Dakotinýho pokoje. Má matka k ní hned běžela a pohledila ji po tváři. Dakota se na ni nechápavě podívala. ,,Kdo jste?" zeptala se.

Matka vytřeštila oči. ,,Ale zlato, já jsem přece Dracova matka."

,,Ahá," usmála se. ,,Draco mi o vás v noci hodně vyprávěl."

Matka se na mě naštvaně koukla. ,,Vyklop to!"

Bella, táta i matka si sedli na židle. Já si před ně stoupnul. ,,Je mi to moc líto," začal jsem. ,,Dakota přišla o paměť."

Matka najednou začala plakat. Otec měl jako vždy kamennou tvář a Bella vypadala, jako by mě chtěla zabít.

Jakmile jsme odešli po návštěvě na chodbu, Bella mě natlačila ke stěně a zuřivým hlasem mi pošeptala do ucha: ,,Ještě jednou jí ublížíš a já ublížím tobě. A věř, že se ti to nebude líbit."

Kývnul jsem a pak se jen se všema rozloučil. Potom jsem se opět vrátil na pokoj. Dakota se na mě usmívala tím nejsladším úsměvem, který mi moc chyběl.

Z pohledu Dakoty

Ti cizí lidé mi byli opravdu moc simpatičtí. Všichni vypadali mile, ale asi taková nejlepší byla ta starší paní.