He save•She save [CZ]

15. Záchranná Akce

Z pohledu Dakoty

Dostat se odtamtud bylo snadné. Proč? Belle nesebrali její hůlku. Řekla, že jí sem zavírala Narcisa a hůlku jí, nejspíš schválně, nechala. Ovšem hlavou mi vrtalo, proč neutekla už dříve. A další věc byla, proč sem Narcisa zavřela svojí vlastní sestru.

Počkali jsme na vhodnou chvíli, kdy všichni dozorci, co nás tady hlídají, budou pryč. I když to trvalo docela dlouho a já myslela, že vyrostu z kůže, ale nakonec se to povedlo. Neměli to zase tak moc zabezpečené. 

Když jsme se odtud konečně dostali pomocí jednoduchého kouzla Alohomora, vydali jsme se přesně tím směrem, co jsem si zapamatovala, když mě vedl jeden z těch smrtijedů. 

Chodba, kterou jsme šli, byla delší, než jsem si ji pamatovala, ale nakonec jsme došli tam, kam jsme chtěli. Cesta z věznice vedla přímo do vchodové místnosti Malfoyů. Nikde nikdo nebyl a my nevěděli, co přesně teď udělat. 

Všichni jsme mysleli na to samé: Máme utéct? Měli bychom tady zůstat? Kdybychom zůstali, mohli by nás třeba rovnou zabít, ale kdybychom odešli, ztratili bychom šanci zachránit nevinné nebo to úplně celé zastavit. Tohle byl ten moment, kdy se rozhodnout, jestli zůstat naživu a nechat umřít ostatní anebo zemřít, ale zachránit druhé. Bylo to jednoduché, ale vlastně to bylo naprosto složité. Ovšem já chtěla vědět, co se stalo s Dracem, proč se otočil zády ke světu a ke mně. 

Podívala jsem se na Bellu a Snapea obličejem, co se ptal: Půjdete se mnou nebo utečete?

,,Jdu s tebou." Položí mi Bella ruku na rameno. 

Snape se k ní přidal. 

V tomhle obrovském domě jsem nebyla už hodně dlouho. Vůbec jsem si nepamatovala kde co je. Bella na tom díkybohu byla trochu jinak. 

,,Takže, kam půjdeme?" zeptala jsem se. Bella chvíli přemýšlela a pak vymyslela plán pro každého z nás. 

Snape měl za úkol zajistit oblast a zničit stráže nebo-li všechny, co jsou zbyteční. Tím pádem budeme mít my s Bellou volný přístup kamkoli. Já mám za úkol najít Draca a Bella najde Malfoyovi. 

Vlastně ani nevíme, co od toho čekat, ale tak nějak doufáme, že je to jen zlý sen. 

Měla jsem štěstí. Bella ukradla hůlku jednomu smrtijedovi, který se ji sem snažil dostat, takže jsem měla čím kouzlit. Bez hůlky bych nepřežila ani deset minut. 

Všichni jsme se vydali do druhého patra rezidence. Tam by měli být něco jako pokoje pro všechny, co tu jsou. Podle Belly by na konci chodby měla být nová místnost, ve které se všichni ti smrtijedi setkávají. Bella to tu měla všechno prohlédnuté a taky všechno zjištěné. Porada smrtijedů už byla, takže jsme to měli o trochu těžší. I když, záleželo na tom z jakého pohledu se to vezme. 

Skoro u všech pokojů byla stráž. Pomalu jsme se tam plížili a Snape postupně zničil všechny z nich, aniž by to někdo poznal. Vyslal na ně nějakou kletbu, po které všichni zkolabovali a než stačili dopadnout na zem, zmizeli a nezbyl po nich ani vlas. Bylo to, jako kdyby vůbec neexistovali. 

V ten okamžik jsme se rozdělili. Snape se vydal před rezidenci, protože tam by měli být další smrtijedi, Bella se vydala kamsi najít Narcisu a já jsem se šla pokusit najít Dracovo pokoj. Na druhém patře bylo tak strašně moc pokojů, že by se tam nevyznal ani čuchací pes. Nejdřív jsem šla nalevo, a když mi to tam opravdu nic neříkalo, vydala jsem se napravo. Kráčela jsem pořád dál a dál a pak jsem se zastavila. Něco mi říkalo, že to jsou ty správné dveře. Nevěděla jsem, jestli mám zaklepat nebo tam prostě jen tak vrazit. I tak jsem nevěděla, jestli to jeho pokoj vůbec je. 

,,Alohomora," šeptla jsem s hůlkou v ruce. 

Dveře se pomalu pootevřely. Bála jsem se toho, co za nimi najdu. Než jsem tam vstoupila, na chvíli jsem se zastavila. Mám nebo nemám? Proto jsi tady tak jdi!

Vešla jsem. Všechno se mi to vybavilo z té doby, co jsem tady byla poprvé. Bylo to tu jiné, ale zároveň stejné.

Vstoupila jsem do pokoje. Na posteli jsem uviděla spícího Draca. Byl tak roztomilý, když spal. Váhala jsem, jestli ho mám vzbudit. Než jsem se stačila rozhodnou, najednou se vzbudil a okamžitě na mě vyslal kouzlo se jménem Confundus. Jedná se o matoucí kouzlo.

Něco se začalo dít s mou hlavou. Jakoby se zbláznila. Hůlka mi vypadla z ruky a já sebou trhla tak, že jsem zakopla o bednu ležící nedaleko ode mě a spadla jsem na zem.

Draco si hned uvědomil, že jsem to já a šel mi na pomoc. ,,Jsi v  pořádku?" zeptal se milým hlasem, který se pak změnil v naštvaný. ,,A co tady vůbec děláš? Neměla bys tady být!"

,,Jo, díky, jsem naprosto v pohodě," řekla jsem sarkasticky.

,,Hele, vím, že jsi asi naštvaná-" Nenechala jsem ho to doříct a skočila jsem mu do řeči.

,,Já nejsem naštvaná, já jsem rozzuřená. Ty jsi věděl, že mě zavřeli tam, kam mě zavřeli, viď?!"

,,Ne, teda ano, ale ne hned. Dozvěděl jsem se to na poradě."

,,A to tě má jako omluvit? Proč jsi mi nepomohl?" pokračovala jsem se stejně naštvaným tónem hlasu.

Zarazil se. Nevěděl, co má odpovědět.

,,Ty jsi mi nechtěl pomoct," došlo mi.

,,Ne, takhle to není," obhajoval se.

,,Takže ty jsi s nima. Fakt jsi s nima. A já tomu nechtěla věřit.," pokračovala jsem v mojí úvaze.

,,Teď to není takové jako to bylo před tím. Oni to myslí dobře," řekl.

,,Nemůžu uvěřit, že to dokážeš vypustit z pusy."

Chtěl mě chytit za ruku a nejspíš měl v úmyslu mě uklidnit, ale já mu to nedovolila. ,,Nešahej na mě! Stranu sis už vybral. Už nikdy na mě nesahej!"

Stoupla jsem si i se svou hůlkou. Odešla jsem a nezapomněla jsem pořádně prásknout dveřmi.

Ahojky

Máme tu další díl. Trochu jsem se zpozdila, ale zase ta škola. Znáte to.

Jak se vám zatím daří ve škole?

Děkuju za přečtení a budu vám moc vděčná za každý vote a komentář.

Mějte se krásně a hodně štěstí ve škole :) :)