He save•She save [CZ]

9. Znovu na začátku

Z pohledu Dakoty 

,,Vím, že můj otec nikdy nebyl pro tenhle vztah, ale že by klesl až takhle." 

Seděli jsme v autě cestou domů a já jsem Dracovi řekla, proč jsem vlastně odjela z té naší dovolené.

,,Nemůžu tomu uvěřit," řekl Draco. Opravdu ho to dostalo.

,,Moc mě to mrzí." Pohladila jsem ho po zádech.

----------

,,Jestli si chceš vzpomenout, měli bychom jet do Bradavic," navrhl Draco a jemně mě políbil na tvář. 

Na tvář to nestačilo. Vzala jsem ho okolo ramen a chystala jsem se ho políbit na rty. Jenomže když už nás dělilo pár milimetrů, uhnul. 

Tázavě jsem na něj pohlédla. 

Pochopil a na obličeji se mu objevil omluvný výraz. ,,Promiň, já, nejde to. Miluju tě, ale teď to není vhodné. Nejdřív bychom tě měli zotavit."

,,Jsem v pohodě," protestovala jsem.

,,Já myslel úplně zotavit."

Neměla jsem mu co vyčítat. Vlastně měl tak docela pravdu. 

---------- 

,,Tak jo, teď se pevně drž," řekl, protože právě teď se nás chystal přemístit. 

Netrvalo to dlouho. Vlastně ani nebylo poznat, že jsme se pohnuli, až  na tu směsici pocitů. 

Octli jsme se před jakýmsi hradem. Já si sedla na bobek a položila jsem si ruce na břicho. Chtělo se mi z toho zvracet. Snažila jsem se zhluboka dýchat.

Draco se ke mě sklonil a pohladil mě po zádech. ,,Dobrý?" 

Kývla jsem hlavou na souhlas, i když to tak nebylo. Ještě chvíli jsem to rozdýchávala, a když se mi udělalo líp, vyrazili jsme dovnitř. 

,,WOW," žasla jsem. Kolem nás se hemžilo spoustu malých ale i velkých kouzelníků. Přesně tohle jsme byli před několika lety. 

A bylo to tu zase. 

Stála jsem uprostřed místnosti, kterou ze všech stran obývala lůžka. 

,,Slečno Skotová, co tu zase chcete?" Do místnosti vešla paní, co vypadala jako zdravotní sestřička. 

,,Ehm, já hledám pana Malfoye," řeklo mé tehdejší já. 

,,Pan Malfoy musela narychlo odcestovat."

,,Cože? Neříkali náhodou, že se Dracovo zdravotní stav zhoršil?" Byla jsem udivená. 

,,Ano, to ano, ale byla to prý naléhavá situace." Vypadala taky celkem zmateně. 

,,A říkal kam jede?" zeptala jsem se.

Bylo to úžasné. Jako bych mohla číst mému druhému já myšlenky, protože z nějakého důvodu jsem věděla, že Draco nic neřekl.

,,To ne, ale byla tu pro něj taková paní ve středním věku s hnědo-blonďatými vlasy." 

Jeho matka, no jasně. Zřejmě si ho zavolal Voldemort. 

,,Děkuju za pomoc," poděkovala jsem a vydala jsem se pryč.

Probrala jsem se z toho. Nějak mi nedávalo smysl, co by mi mohla tahle vize přinést. 

Najednou jsem slyšela mladý klučičí hlásek: ,,Jste v pořádku, slečno?"

Chlapci, kterému hlas patřil, mohlo být tak maximálně patnáct. Usmíval se na mě. Rozhodně se nedalo přehlédnout, jak mu při pohledu do mého výstřihu málem ukápla slina. Byl to blonďák stejně jako Draco, ale zdaleka nebyl tak hezký, ale roztomilý byl.