He save•She save [CZ]

17. Prosby

Z pohledu Dakoty

Netrpělivě jsem stála u krásných bílých dveří a čekala než mi někdo otevře. Už jsem třikrát zvonila a ještě mi nikdo neotevřel. 

,,Dakoto, co tady děláš?" ozval se za mnou mužský hlas.

Otočila jsem se a uviděla jsem překvapeného Harryho ruku v ruce s Ginny. Vedle nich stály jejich děti, James, Albus a Lili. 

,,Potřebuji od vás pomoc," řekla jsem.

-----

,,Vím, že to po vás nemůžu chtít-" říkala jsem.

Harry mě zastavil. ,,Udělám to."

Ginny se k němu přidala a také souhlasila. Společně jsme se objali na rozloučenou a já jsem šla jak se říká o dům dál.

Byla jsem si jistá, že Fred a George mi pomohou, a proto jsem se vydala za nimi.

Bydleli v něčem, co vypadalo jako panelák a měli to k sobě přes chodbičku. Nevydrželi by bez sebe ani minutu. Díky bohu měli na dveřích jmenovku. Jako první jsem zaklepala na dveře Freda. Na rozdíl od Potterových mi Fred otevřel okamžitě. Bylo na něm vidět jak je šťastný, že mě vidí, protože jakmile mě uviděl, pevně mě objal a dlouho mě nepustil. 

,,Potřebuji pomoct,"řekla jsem na rovinu. 

,,Jsem tady pro tebe," ujistil mě s úsměvem. 

,,Nevím, jestli to budeš tvrdit, až ti řeknu, proč potřebuji tvou pomoc."

Teď zvážněl. ,,Co se stalo?"

Všechno jsem mu to povyprávěla, on pozorně poslouchal a vůbec mi neskákal do řeči, za což jsem byla ráda. 

,,To není možné," vydechl po tom, co se dozvěděl, jaká je teď situace v magickém světě.

,,Vím, že je to nebezpečné a naprosto chápu, když budeš chtít říct ne."

,,Jasně, že ti pomůžu!" vydechl, ,,jsi jako má, ehm, sestra. Aspoň budu mít konečně možnost nakopat Dracovi jeho zadní část."

,,Ne, prosím, to ne, on je jen zmatený, nechci, aby se mu něco stalo."

,,Dělal jsem si srandu." Začal se smát.

,,Děkuju moc." Objala jsem ho. ,,Teď ještě musím dojít za Georgem."

,,Já mu to vyřídím. Určitě máš jiné a důležitější věci na práci."

Znovu jsem mu poděkovala a dala jsem mu pusu na tvář. 

,,Už jdi," řekl a doprovodil mě ke dveřím. 

Podobně jsem obešla snad všechny mé přátele z Bradavic. Všichni byli strašlivě ochotní a chápaví, když jsem vysvětlila naši současnou situaci. 

Snape a Bella přebývali u mě, tedy respektive u mě a Draca doma. Pořád jsem byla na dně z toho, co Draco udělal a Bella pro mě v tu chvíli byla jednou jedinou pořádnou oporou, ale nebyl čas se nějak rozptylovat, musela jsem se soustředit na naši misi. 

Těšilo mě, že všichni chtějí tak horlivě spolupracovat. Poslali jsme všem z naší vzrůstající armády dopis s místem, kde budeme cvičit. No doufám, že si nemysleli, že to jen tak nechám náhodě. Ne! Musíme se připravit a to hodně rychle. 

 Ahojky, 

na začátek se chci omluvit, že další část je po tak dlouhé době. 

Každopádně moc děkuji za přečtení, moc si toho vážím! 

Mějte se krásněě!