Carpe Diem

10. kapitola - Celibát

Cestou za mým bratrancem Ianem, jsem si myslela, že Benovi povyprávím, na jak úžasné místo ho vezu, ale nějak jsem neměla odvahu. Dorazili jsme před klášter a podívala se na něho.

,,To nemyslíš vážně..." zamumlal.

,,Je to nejbezpečnější místo."

,,A jsou tu aspoň pěkný sestry?" ušklíbl se.

,,Bene, tady žijí v celibátu o tom jsi neslyšel?"

,,Cože?"

Málem jsem ho musela vykopávat z auta, ale když uviděl bratránka přestal dělat cavyky.

,,Žádné nadávky před ostatními, nic co se týká sexu, oblečení jen naše, drogy ani alkohol taktéž není povolený."

Když jsem to zaslechla z úst Iana docela se to dalo, ale z Benových úst to nešlo ani vyslovit.

,,To mám za trest?" vzal si mě stranou.

,,No tak, chvíli to vydržíš."

,,To si sem jako nesmím vodit holky?"

,,Ne to určitě ne."

,,Tak to až sem příště pojedeš, přivez mi kapesní pindu." začala jsem se šíleně smát.

,,Ty jsi správnej chlap. Máš ruce, ne?"

,,To je nuda, ale když nic jinýho nezbyde."

Zakroutila jsem hlavou a soucitně ho poplácala po zádech.

,,Ty to zvládneš."

,,A kdy, že jsi říkala, že mi přijedeš pomoct?" udělal si ze mě legraci.

,,Přivezu ti časopisy." zamrkala jsem na něho.

,,Mám internet v mobilu, ty jsi out! Zeptej se Davida, jak to dělá." tlemil se.

,,David to nepotřebuje. Má Nicol, ne?"

Hned mě úsměv přešel.

,,A tebe." snažil se to zakecat.

,,Jenže já s ním trávím dvě hodiny denně, zatímco ona je s ním celý den."

,,Tebe to ještě nepřešlo?"

,,Nejen, že to vidím na tobě, ale taky na něm. Nejsem hloupá."

,,Třeba, když tam teď nebudu..." zamrkal na mě.

,,Tak to bude pořád stejný."

Pár dní jsem se u Bena neukázala a to mi psal SOS textovky, jak to tam nevydrží. Jenže já měla plnou hlavu Davida. Nic se nezměnilo a choval se ke mně stejně. Žádná změna neproběhla, což mě upevňovalo v tom, že jsem ta druhá.

Bála jsem se i jít za ním do práce, abych nenarazila na Nicol a opět se nepohádaly. Takhle to dál nešlo a já jsem neměla na výběr – buď já nebo ona. Tak to jsem na něho vyrukovala a on se cítil uraženě, že mu nevěřím a podobné kecy. Nervově jsem to nevydržela a potřebovala jsem se někomu vyzpovídat.

Jednoznačně jsem nasedla do auta a vyrazila za Benem do kláštera. Byl překvapený, že ho navštěvuju v deset večer, ale očividně měl radost, že mě vidí, což mě potěšilo. Alespoň někdo...

Ihned jsem mu povyprávěla o naší další hádce s Davidem.

Ben byl sice chápavý, ale zřejmě jsem ho svými problémy s Davidem už také nudila a proto mě šokoval tím, že mi poradil, abych ho poslala k vodě.

,,Blázníš?" kroutila jsem hlavou.

,,Podívej Mio, co ti mám poradit? David se nezmění. Jednou to bude Nicol podruhé zase jiná. Znám ho celý svůj život a věř mi, že i když on sám si řekl, že se změní, vždycky se mu do přízně vetřela nějaká holka a zblbla ho."

,,Takže já na něho nemám takový vliv, co?"

,,Tak si najdi někoho, na koho takový vliv mít budeš."

,,To se ti řekne, jenže já si nedovedu nějak představit, že jsem s někým jiným."

,,Jenže jestli tě odkopne první, stejně by tě to čekalo."

,,Snažíš se mi tu říct, že mě to čeká?"

,,Já do Davida nevidím."

,,A zjistit to nemůžeš?"

,,Tak ho donuť žárlit. Třeba ho to trkne."

,,Jak jako?"

,,U něho v práci je určitě nějaký kolega, který na tebe divně čumí, ne?"

,,A to poznám jak?"

,,Ty nepoznáš, když na tebe někdo divně zírá? Jako by tě svlíkal očima?" smál se.

,,Rozhodně jsem si toho nikdy nevšímala."

,,Jsem tu stejně zbytečně. Pojedu s tebou domů a zítra se objevím v práci."

,,To není dobrý nápad."

,,Já už to tady nevydržím. Pokud jsi mi nepřivedla nějakou kamarádku na hraní, tak mizím."

,,Tak doufejme, že už to ty blbečky přestalo bavit."

Neměla jsem z toho dobrý pocit, ale pravdou bylo, že tu přeci nemohl strávit mládí.

Po návratu domů jsem byla nemile překvapená, protože Davidovo auto bylo pryč. S Benem jsme se na sebe podívali a já věděla, co mi chce říct.

,,Mlč! Já vím, kde je."

Ben se jen zhluboka nadechl a nekomentoval to. Vzteky jsem nakopla květináč u vchodových dveří a posadila se na schody.