Carpe Diem

42. kapitola - Setkání v baru

Stála jsem tam jako pitomec. Nejen, že jsem se ztrapnila, ještě ze mě udělal žárlivou kámošku. Nechápala jsem, co to do Bena najednou vjelo. Z ničeho nic na mě vyjel. Nejspíš jsem ho vyrušila zrovna, když byl v nejlepším, nebo jinak si to nedokážu vysvětlit.

Vlastně jsem pořádně ani nerozuměla tomu, že si přivedl hned do bytu nějakou frajerku. Trochu mě zklamal a byla jsem zároveň naštvaná i sama na sebe. Neměla jsem se k němu tak chovat v tom motorestu.

Celou cestu domů jsem nad tím musela přemýšlet. Jak ke mně byl lhostejný a nepříjemný.

,,Co se stalo? Nenašla jsi tam ten mobil?" zajímala se Angela.

,,Ale jo našla."

,,Tak proč se tak mračíš?"

,,Nemračím."

,,Mio, už se snad nějaký ten pátek známe..."

,,Vyrušila jsem zrovna Bena. Měl tam na stole skleničky od vína...dvě skleničky." zamyšleně jsem se posadila.

,,Jako, že tam někoho měl?"

,,No vypadalo, že měl hezký večer."

,,A proč jsi z toho tak zpruzená?"

,,Bezdůvodně se ke mně choval jako blbec. Skoro mě poslal do háje."

,,Víš, Mio, ty se k němu zrovna ukázkově taky nechováš."

,,A co jsem mu provedla tak hroznýho, kromě toho, že jsem mu málem vlezla do postele?"

,,Možná bys to měla zkusit znovu a uvidíš..."

,,Zbláznila ses?"

,,Ale no tak, Mio, tohle zkoušej na někoho jiného. Vím, že jsi do něho udělaná a čekáš na příležitost."

,,Tak to teda vůbec není."

,,Ne? Tak proč tě tolik vzalo to, že trávil hezký večer s jinou hned na to, co jste spolu byli v tom motorestu?"

,,Vzalo mě spíš to, že se ke mně choval jako bych ho otravovala."

,,Tak tam zajdi znovu a třeba se ti omluví."

,,Nikam nejdu, teď jsem tam byla. Co kdybych ho znovu vyrušila z nějaké prasárny."

Odebrala jsem se do pokoje a pořád na to myslela. Prostě mě jen mrzelo, že když jsem se mu vysmála a vrátila mu to za tu loď, ihned utíkal za jinou.

K večeru jsem se vyhrabala z pokoje na večeři s Angelou. Zvonek u dveří se ozval a mně trošku svitla naděje, že se přišel Ben omluvit, ale dostala jsem studenou sprchu. Byl to David.

,,Co chceš?"

,,Říkal jsem si, jestli bys nezašla na skleničku?"

Neměla jsem na to vůbec pomyšlení, ale potřebovala jsem se právě odreagovat od toho ranního výstupu s Benem.

,,Proč ne? Skočím se převléct."

Nechtěla jsem Davidovi dávat naděje a otevírat mu vrátka, ale kamaráda jsem postrádala. Při nejhorším jsem si s ním jen mohla zvednout sebevědomí, které mi teď pochroumal Ben.