Carpe Diem

29. kapitola - Na skleničku

Na den, kdy měl konečně přijít rozsudek, jsem se neskutečně těšil a vzhledem k tomu, že jsem si uměl spočítat jedna a jedna, bylo mi jasné, že ten chlap půjde do basy na pěkně dlouho.

,,...odnětí svobody nepodmíněně v trvání patnácti let." znělo nám v uších.

Můj pohled spočinul na tváři Mata. Tvářil se jako by nerozuměl nebo nevěřil tomu, co právě soudce vyřkl.

,,Mate, nemohl jsem nic dělat. Měli tolik důkazů, že ani ten nejlepší právník by ti nepomohl. Vynasnažil jsem se ti alespoň snížit trest z třiceti let."

Mat nic neříkal, ale netvářil se vůči mně naštvaně. Otočil se na Miu, která seděla o kus za ním a jejich pohledy se střetly. Mia mu pohledem naznačovala, že mu to říkala a Matovi bylo do breku. Teď už mu nikdo ani nic nepomohlo.

Jakmile ho odvedli, vyšel jsem ze soudní síně a střetl se tu s Mel a Miou. Povídaly si spolu a překvapivě jsem si nevšiml žádného smutku.

,,Zabásli ti manžílka na pěkně dlouho. Bohužel jsem nemohl nic dělat."

,,Nemusíš mi nic vyprávět. Věděla jsem, že není svatoušek." odpověděla Mia.

,,Tak co podnikneme? Přeci nebudeš doma sama. Taky by mi to nebylo příjemné." začala jí Mel litovat.

,,Co máš na mysli?" se zájmem jsme se na Mel podívali.

,,Je to sice blbý oslavovat, ale na skleničku jsme mohli zajít."

Nakonec se odkývla návštěva baru.

Těsně než jsme se doma začali připravovat mě napadla otázka na Mel.

,,Jste si nějak padly do oka s Miou, co?"

,,Jo je fajn. Neříkej, že tobě je nesympatická."

,,To jsem neřekl, ale ještě jí moc neznám."

,,Já myslela, že vám chlapům se stačí podívat do výstřihu a máte jasno." zazubila se na mě.

,,To je pravda. Před pár lety jsem podle toho soudil, ale už jsem z toho vyrostl."

,,A když jsi z toho vyrostl, jak soudíš dneska?"

,,Nikoho soudit už nemusím, mám přeci tebe." zamrkal jsem na ní.

Tahle debata mi zrovna moc příjemná nebyla, takže jsem byl rád, že už dál nepokračovala. Po tom všem jsem se jí už vůbec nechtěl chlubit, že Miu znám moc dobře a po všech stránkách.

Nastrojili jsme se pomalu jako na ples a vyrazili do baru, kde na nás už Mia čekala u stolu. Nad míru mě překvapila. Čekal jsem společenský oděv a ona měla jen bílé tílko a džíny.

Měl jsem trochu obavy, jak se k Mie mám chovat, aniž by si něčeho Mel všimla a proto jsem radši byl zticha a nic neříkal. Jenže to se mi taktéž nezdálo úplně chytré.

,,Co teď budeš vůbec dělat bez manžela?" zeptala se Mel.

,,No ještě jsem o tom nepřemýšlela. Záleží jestli se po odvolání nesníží trest."

,,S tím nepočítej, Mio." vložil jsem se do jejich rozhovoru, protože jsem si byl stoprocentně jistý, že ten grázl tam rozhodně těch patnáct let bude.

,,To bysme ti měli sehnat někoho na dlouhé večery." začala se Mel smát až jsem se málem rozkašlal z jejího nápadu.

Nechtěl jsem být zrovna svědkem, jak si povídají holky o nabalování a sexu. Především ,,Mia" bylo citlivé téma.

,,Jak to, že jste spolu neměli děti?" zeptala se Mel na další delikátní otázku, až jsem se doslova zarazil.

,,No popravdě Mat je chtěl, ale já jsem se cítila dost mladá. Jenže to ve skutečnosti bylo trochu jinak." napila se vína a nervózně si poposedla. ,,Věděla jsem o jeho levárnách a nemohla jsem s tím nic dělat. S někým takovým bys dítě taky nechtěla." dodala Mia.

Logika v její úvaze rozhodně byla, jenže já jsem si myslel svoje. A částečně jsem si myslel, že ta její úvaha měla i jméno mého bratra. Jednou jí zlomil a od té doby už to tak i bude.

Mia se s Mel bavila jako by byly dlouholeté kamarádky a já osobně z toho moc dobrý pocit neměl.

,,Mio, v sobotu chci uspořádat menší oslavu. Ben slaví narozeniny." navrhla Mel.

Ten nápad se mi absolutně nelíbil, ale nahodil jsem úsměv, protože nervozita se mnou cloumala jako by okolo mě foukal tajfun.

,,Děkuju za pozvání, ale nechci vám být pořád za zády."

,,Vůbec ne. Jsem ráda, že jsem konečně poznala někoho jako jsi ty."

Když odešla Mel na záchod, Mia spustila.

,,Proč jsi jí neřekl, že se známe?"

,,Nechci jí to všechno vysvětlovat a navíc ten vztah s Davidem a pak jestli jsi nezapomněla, co bylo mezi námi."

,,Jasně, že si to pamatuju." řekla ledově klidným hlasem.

,,Takže jí o nás vyprávět fakt nebudu."

,,Je to dlouho a byla to blbost." šokovala mě.

Byl jsem natolik vyvedený z míry, že jsem na to nedokázal nic odpovědět.

Dorazili jsme s Mel do bytu nějak po půlnoci a i ona si všimla, že jsem nezvykle zamlklý.

,,Děje se něco?"

,,Jsem unavený." zalhal jsem.

,,Dobře, tak dobrou noc." zašila se v koupelně a já měl pár minut, abych se trochu probral z toho, co mi krutě vmetla Mia do obličeje.

Jak mohla říct, že to byla blbost? Největší blbost byl spíš vztah s Davidem. Vůbec jsem se netěšil na nějakou oslavu narozenin.